Lékárnička na cesty

Vždy, když se chystáme do zahraničí, ať už je to kamkoli, kompletuji nově cestovní lékárničku. Protože jsem zdravotnice, některé věci ženu do detailu. Občas toho máme s sebou vážně hodně, občas jen to nejzbytnější.

Podle čeho se rozhodnout jaké léky s sebou potřenuji?

  • Závisí na cílové destinaci. Jedeme-li pouze po ČR nebo do míst, kde se bude nadupaná lékárna vyskytovat na každém rohu, beru jen to nejzbytnější. Pokud však náš cíl cesty je někde mimo civilizaci, ať už se jedná o Amazonský prales, poušť Atacama, horskou oblast Patagonie, specifickou Kubu (kde nezavadíte ani o tu lékárnu natož pak nějaký lék) nebo plavbu po moři, spoléhám hlavně na své vybavení.

Cestování letadlem s miminkem

Pro někoho nemyslitelné, pro druhého bez debat. Jsou vzdálenosti, které autem jen tak lehce nepřekonáte, a pokud chce člověk nakouknout trochu dále, letadlo je stále nejrychlejší možnost přepravy. Z různých článků jsem si odnesla doporučení, že je vhodné sednout na palubu nejdříve  s tříměsíčním miminem, kvůli uším, aby bylo schopné pracovat s vyrovnáním tlaku a při vzletu a přistání ho nebolely.

my tři

Naše rok a půl stará Emí zas tolik letů za sebou nemá, nicméně pár leteckých společností jsme již vyzkoušeli a přestože tam rozdíly jsou, posádka letadla byla vždy přívětivá a vždy byl pro dítě nějaký benefit. Největší benefitem ale asi stále zůstává přeprava pro dítě do dvou let buď zcela zdarma nebo za nějaký ten směšný manipulační poplatek.

Kuba s krosnou a golfkami

Nápad jet zrovna na Kubu se zrodil naprosto nevinně. Jednoduše se objevily naprosto neodolatelně levné letenky do Jižní Ameriky, Střední Ameriky a na Kubu, kde jsme předtím ještě nebyli, a tak nějak měli povědomí, že je to bezpečná země. Pro malou jen to nejlepší. Vyráželi jsme v době, kdy bylo Emě 8 měsíců, na tři týdny. Paradoxem bylo, že levnou cenu letenek (11,000Kč pro tři tam a zpět) vyvážily letenky do a z Amstru a pobyt tam. Tak jasný, když už jedeme přes Amstrdam, který jsme zatím neviděli, tak proč se na víkend nezastavit, že? 😀

Takové to koupáníčko v Karibiku

Přechod mezi dvěma horami Madeiry a dechberoucí výhledy

Pico Arieiro měřící 1818m.n.m. je třetím nejvyšším vrcholem Madeiry a dá se z něj krásně přejít na nejvyšší vrchol pico Ruivo 1861m.n.m. Je to asi to nejkrásnější, co můžete z Madeiry vidět. Z vrcholu se vám otevře výhled na prakticky celý ostrov (pokud máte štěstí na počasí). Samotná cesta je však dost fyzicky náročná a to ani ne co se vzdálenosti týče, ba naopak, vzdálenost vzdušnou čarou působí jako výsměch. Ale spíše co se týká podmínek.

Výhled z Pico Ruivo na Pico Arieiro

Madeira s tříměsíčním miminkem

Od jakého věku smí dítě do letadla? Tak to byla první otázka pro google po skoro devítiměsíčním hladovění bez většího cestování.
Od tří měsíců je to prý pro uši miminka už ok,  a tak jsme vyrazili jen co odbylo těch devadesát dní. Sbalili jsme prsa, dítěti pár hadříků, sobě obvyklé krámy a jelo se.

typické stavení staré Madeiry, roztomilý domeček, co?

to jsou výhledy

taky trochu moře jsme viděli

Let jsme měli naplánovaný s desetihodinovym přestupem v Lisabonu, který jsme si prohlídli na tříhodinové walking tour s lokálním průvodcem. Dítě šlo do Manducy a my si můžeme odškrtnout návštěvu další evropské metropole, které také sbíráme do našeho seznamu challenges.

Výtah v Lisabonu

kopec s hradem starým jen 70 let

Islandské dobrodružství pod stanem

Už nějaký ten čas bojuji s myšlenkou, že jsem tenhle blog ochudila o tak krásnou zemi, jako je Island. A tak jsem se rozhodla, sic pozdě, ale přece, přispět článkem shrnujícím naší červencovou návštěvu této kouzelné země.

útes

Þjóðgarðurinn Snæfellsjökull národní park

Laugavegur

Laugavegur

Když se mě někdo zeptá, kde se mi líbilo v zahraničí nejvíce, co bych doporučila, bez váhání ze sebe chrlím – Jižní Ameriku, asi Ekvádor. Přesto Island nepokulhává ani zas tak daleko, a to tím, že se tady toho dá vidět opravdu dost a za opravdu krátkou chvíli. Celkem jsme tu strávili necelé tři týdny a s půjčeným nejlevnějším autíčkem jsme zvládli objet celý ostrov, včetně severních skoro neosídlených fjordů – kde je to opravdu spíš jen o koukání skrz okýnko auta, než nějakých aktivitách. Všechno stálo za to!

Pico Viejo, vzhůru za sluncem

Vrchol El Teide uzavřen, co naplat. Volíme menšího bráchu Pico Viejo s nadmořskou výškou 3135m. Do kopce začínáme šplhat asi o 1000 výškových metrů níže. To ještě netušíme, co nás všechno čeká. Že se několikrát ztratíme, dává smysl, to bysme prostě nebyli my. Každých pár metrů stojíme před rozhodnutím zda se dát vpravo či vlevo a několikrát z toho se dostaneme do situace, kdy tak nějak šplháme po kamenech/skále v domnění, že se stále držíme cesty.

El Teide

El Teide

Jsem Jakubovi v patách! Skoro...

Krása, jen jestli jdeme správně?!

Úžasný skalní útvary, tady je to ještě pohoda

Úžasný skalní útvary, tady je to ještě pohoda

Road trip po severu

Severní část Srí Lanky byla ještě donedávna nepřístupná kvůli desítky let trvajícímu válečnému konfliktu mezi armádou a tamilskými tygry, bojujícími za nezávislost regionu.  Většina obyvatel severu hinduisté mluvící tamilsky, původem z Indie. Zbytek ostrova pak mluví jazykem singhala a je povětšinou buddhistický. Stopy války jsou zde ještě velmi znát, jak v infrastruktuře, tak v nespočetném množství rozbořených domů a přítomnosti armády. Turistický ruch se zde teprve začíná rozjíždět.

Čekání na žábu

Čekání na žábu

 

My jsme vyrazili z chrámového města Anuradhapury vlakem do severského městečka Jaffna. Na jízdu vlakem jsme se po místních autobusech opravdu těšili. Vlak měl asi půl hodiny zpoždění, které chtěl strojvedoucí dohnat, a tak letěl jak blázen (tady to znamená 50-60km/h). Vagónky skákali a skákali, až se od mašinky utrhly…(viz video na našem FB). Strojvedoucí asi brzy zjistil, že se mu jede až moc lehce, našel příčinu a vrátil se pro nás.

Arugam Bay – ráj surfařů a setkání se slonem

Pominu-li naprosto příšernou cestu autobusem, trvající 7 hodin, kdy autobus jede průměrnou rychlostí maximálně 30km v hodině, omdléváte ve dvou na sedačce pro jednoho vedrem, vlastního slova neslyšíte přes neutuchající indickou hudbu, musím konstatovat, že přesun do Arugam Bay byl báječný nápad .

Pláž v Arugam Bay

Pláž v Arugam Bay

Trochu pod mrakem, ideální na

Trochu pod mrakem, ideální na surfování

Nikdy nás nebavilo se jen tak válet na pláži a otáčet se jak na rožni, abychom nachytali bronz. Jsme asi divný. Dopoledne jsme to zkusili a byli jsme tak unavení, jak kdybychom zdolali pochod Praha-Prčice. V plánu bylo, půjčit si surf . Dva roky zpátky jsme v Indonésii načerpali cenné zkušenosti, při soukromé lekci surfování. A tak když jsme si půjčovali prkno, cítili jsme se otázkou pracovníka půjčovny, zda víme jak na to, trochu dotčeni. Samozřejmě že víme!

Hill Country a World’s End

Haputale je malé ospalé horské městečko ležící v 1580m nad mořem. My jsme sem přijeli vlakem z Ella, který jede asi něco kolem hodinky podle toho, kolik lidí běhá po kolejích a jak moc musí strojvedoucí kvůli ním brzdit. Na nádraží se na nás sesypali hoteloví naháněči,které jsme tak intenzivně odmítali, až jsme urazili majitele hostelu který jsme si rezervovali. Přijel pro nás a Mery neznajíc název podniku, kde strávíme noc ho několikrát vehementně a tvrdě odmítla, i když se jí snažil vysvětlit, že čeká na nás :-).

World's End

World’s End