Vždy, když se chystáme do zahraničí, ať už je to kamkoli, kompletuji nově cestovní lékárničku. Protože jsem zdravotnice, některé věci ženu do detailu. Občas toho máme s sebou vážně hodně, občas jen to nejzbytnější.

Podle čeho se rozhodnout jaké léky s sebou potřenuji?

• Závisí na cílové destinaci. Jedeme-li pouze po ČR nebo do míst, kde se bude nadupaná lékárna vyskytovat na každém rohu, beru jen to nejzbytnější. Pokud však náš cíl cesty je někde mimo civilizaci, ať už se jedná o Amazonský prales, poušť Atacama, horskou oblast Patagonie, specifickou Kubu (kde nezavadíte ani o tu lékárnu natož pak nějaký lék) nebo plavbu po moři, spoléhám hlavně na své vybavení.

Pro někoho nemyslitelné, pro druhého bez debat. Jsou vzdálenosti, které autem jen tak lehce nepřekonáte, a pokud chce člověk nakouknout trochu dále, letadlo je stále nejrychlejší možnost přepravy. Z různých článků jsem si odnesla doporučení, že je vhodné sednout na palubu nejdříve  s tříměsíčním miminem, kvůli uším, aby bylo schopné pracovat s vyrovnáním tlaku a při vzletu a přistání ho nebolely.

my tři

Naše rok a půl stará Emí zas tolik letů za sebou nemá, nicméně pár leteckých společností jsme již vyzkoušeli a přestože tam rozdíly jsou, posádka letadla byla vždy přívětivá a vždy byl pro dítě nějaký benefit. Největší benefitem ale asi stále zůstává přeprava pro dítě do dvou let buď zcela zdarma nebo za nějaký ten směšný manipulační poplatek.

Haputale je malé ospalé horské městečko ležící v 1580m nad mořem. My jsme sem přijeli vlakem z Ella, který jede asi něco kolem hodinky podle toho, kolik lidí běhá po kolejích a jak moc musí strojvedoucí kvůli ním brzdit. Na nádraží se na nás sesypali hoteloví naháněči,které jsme tak intenzivně odmítali, až jsme urazili majitele hostelu který jsme si rezervovali. Přijel pro nás a Mery neznajíc název podniku, kde strávíme noc ho několikrát vehementně a tvrdě odmítla, i když se jí snažil vysvětlit, že čeká na nás :-).

World’s End