Arugam Bay – ráj surfařů a setkání se slonem

Pominu-li naprosto příšernou cestu autobusem, trvající 7 hodin, kdy autobus jede průměrnou rychlostí maximálně 30km v hodině, omdléváte ve dvou na sedačce pro jednoho vedrem, vlastního slova neslyšíte přes neutuchající indickou hudbu, musím konstatovat, že přesun do Arugam Bay byl báječný nápad .

Pláž v Arugam Bay

Pláž v Arugam Bay

Trochu pod mrakem, ideální na

Trochu pod mrakem, ideální na surfování

Nikdy nás nebavilo se jen tak válet na pláži a otáčet se jak na rožni, abychom nachytali bronz. Jsme asi divný. Dopoledne jsme to zkusili a byli jsme tak unavení, jak kdybychom zdolali pochod Praha-Prčice. V plánu bylo, půjčit si surf . Dva roky zpátky jsme v Indonésii načerpali cenné zkušenosti, při soukromé lekci surfování. A tak když jsme si půjčovali prkno, cítili jsme se otázkou pracovníka půjčovny, zda víme jak na to, trochu dotčeni. Samozřejmě že víme!

Rybářské lodě a moře, klid

Rybářské lodě a moře, klid

Zkušený surfař

Zkušený surfař

Uz se tesim do vody

Uz se tesim do vody

No není tu krásně?

No není tu krásně?

O pár desítek minut později jsme zjistili, že sice techniku chápeme, ale už to nedokážeme uvést do praxe. Jakub měl problém udržet rovnováhu, já zase chytnout vlnu. A tak to vypadalo, že Jakub naskočil a brzy se válel ve vodě. Já naskočila, vlna mě předjela a já stála na nehybném prkně v moři. Pro okolní publikum určitě senzační podívaná. Abych nebyla úplně kritická, sem tam se nám taky něco povedlo. A pak okolní surfaři na tom nebyli o moc lépe.

Naskakuji, chytám vlnu

Naskakuji, chytám vlnu

Něco ve smyslu : jedu

Něco ve smyslu : jedu

Jakub si vede lépe

Jakub si vede lépe

Po několikahodinových radovánkách se surfem jsme skončili značně potlučení a vyšťavení a tak jsme zvolili námi oblíbené projížďky na skútru. Zkoukli jsme pláž s těžšími vlnami pro zkušené surfaře a obhlédli, jak že se to dělá.

DSC_0250

Opuštěná pláž

Opuštěná pláž

Krabik

Krabik

Pejskovi se tu taky líbí

Pejskovi se tu taky líbí

Vydali jsme se i na vzdálenější pláže, doporučené v průvodci pro jejich krásu. Dostat se k nim je trochu nadlidský úkol. Kdo by tipoval, že se musí projet skrz stádo vodních buvolu (kteří na vás koukají a kdo ví, co se jim honí v hlavě), přes rozbahněné pole následované úzkou bahnitou cestičkou plnou kaluží v kterých něco běhalo. (věřte mi, že jsem neměla nejmenší chuť zjišťovat co)

Pláž stála za to! Opuštěné místo s jemným pískem a prudkými vlnami. Byla plná maličkatých krabíků, kteří se neskutečně rychle schovávali do svých děr v písku, pokud jsme se pohnuli. Vrcholem všeho byl divoký slon , který přišel na pláž či do “kuchyně“ (z prken ztlučená boudička) tří místních domorodců.

Wow, slon  na pláži

Wow, slon na pláži

Blíží se k nám

Blíží se k nám

Musím podotknout, že měl obrovské kly, byl to samec velký jak hora a blížil se k nám. (divoký sloní samec není opravdu pro člověka bezpečný) Místní nás zavolali k sobě, slona jsme pozorovali z rádoby bezpečné vzdálenosti. Když se ale opět začal blížit k nám, věřte či ne, a to docela rychle, gestikulovali na nás, ať zdrháme do úkrytu na strom a sami se tam chystali také.

DSC_0334

Nastal čas se pakovat pryč

Nastal čas se pakovat pryč

Nakonec vše dobře dopadlo, udělali jsme několik pěkných snímků a radši popadli motorku a frceli přes rozbahnenou cestu plnou kaluží zas pryč. Poté jsme po cestě potkali několik opic, pávů, buvolu, volavek a pak dva další slony. Ty už naštěstí za elektrickým ohradníkem. Jen tak se dovedou místní lidé chránit před nebezpečím divokých slonů.

Nikdo tu není, jen my a pláž

Nikdo tu není, jen my a pláž

Selficko

Selficko

DSC_0233

Posted in Moře, Srí Lanka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *