Road trip po severu

Severní část Srí Lanky byla ještě donedávna nepřístupná kvůli desítky let trvajícímu válečnému konfliktu mezi armádou a tamilskými tygry, bojujícími za nezávislost regionu.  Většina obyvatel severu hinduisté mluvící tamilsky, původem z Indie. Zbytek ostrova pak mluví jazykem singhala a je povětšinou buddhistický. Stopy války jsou zde ještě velmi znát, jak v infrastruktuře, tak v nespočetném množství rozbořených domů a přítomnosti armády. Turistický ruch se zde teprve začíná rozjíždět.

Čekání na žábu

Čekání na žábu

 

My jsme vyrazili z chrámového města Anuradhapury vlakem do severského městečka Jaffna. Na jízdu vlakem jsme se po místních autobusech opravdu těšili. Vlak měl asi půl hodiny zpoždění, které chtěl strojvedoucí dohnat, a tak letěl jak blázen (tady to znamená 50-60km/h). Vagónky skákali a skákali, až se od mašinky utrhly…(viz video na našem FB). Strojvedoucí asi brzy zjistil, že se mu jede až moc lehce, našel příčinu a vrátil se pro nás.

Hill Country a World’s End

Haputale je malé ospalé horské městečko ležící v 1580m nad mořem. My jsme sem přijeli vlakem z Ella, který jede asi něco kolem hodinky podle toho, kolik lidí běhá po kolejích a jak moc musí strojvedoucí kvůli ním brzdit. Na nádraží se na nás sesypali hoteloví naháněči,které jsme tak intenzivně odmítali, až jsme urazili majitele hostelu který jsme si rezervovali. Přijel pro nás a Mery neznajíc název podniku, kde strávíme noc ho několikrát vehementně a tvrdě odmítla, i když se jí snažil vysvětlit, že čeká na nás :-).

World's End

World’s End

Přes čajové plantáže až na vrchol Ella Rock

Ella je městečko, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, nacházející se jižně ve středu Srí Lanky. Je říjen, což na převážný části ostrova značí monzunovou sezónu, a tomu také odpovídá nižší počet turistů. Nicméně Ella se překvapivě turisty jen hemžila. Vidět po delší době nějaké Evropany (Jakub: bílé lidi) nám dělalo radost.
Turisté znamenají obchody, restaurace, nabídku všeho možného a trochu i klid v duši že v tom nejsme sami.

Výhled na okolní krajinu

Výhled na okolní krajinu

Oblíbili jsme si tu “restauraci“, stánek s ovocem, naše ubytování, chladnější vzduch. A rozhodli se pro maximum toho, co se zde dá dělat a vidět.

Curd - buvoli mléko s ovocem

Curd – buvoli mléko s ovocem

Stánek s ovocem

Stánek s ovocem

Banany

Banany

Jackfruit

Jackfruit

Parque National Tierra del Fuego a žebravé lišky

Sice už jsme od března doma, ale stále nam chybí pár příspěvků na sepsání, takže dejme se do toho.

Parque National Tierra del Fuego

Parque National Tierra del Fuego

Ohňová země je největším z jihoamerických ostrovu s rozlohou jen mírně menší než Česká republika. Ostrov je rozpůlen na západní, chilskou stranu a na východní argentinskou. Na té chilské straně jsou osamocené ovčí farmy, minimální infrastruktura a rozlehlé pásy lesů. Oproti tomu východní část je jednou z top trekovacich destinací v Patagonii. Centrem je nejjižnější město na světě Ushuaia (toto tvrzení podle mě není zcela oprávněné, protože na Isla Navarino, chilskem ostrově jižně od Ushuai je Puerto Williams, mnohem menší osada, ale nějací lidé tam bydlí). Ushuaia je u moře, ze severu jí svírají Ohňové Andy a na západě leží Parque National Tierra del Fuego.

Fitz Roy a Parque National Los Glacieres

Horský hřeben Fitz Roy se rozprostírá v severní části Parque National Los Glacieres (v jižním cípu tohoto parku najdete ledovec Perito Moreno). Tento park je pod ochranou UNESCO a jediné větší trekování je dovoleno právě okolo Fitz Roye. Celý hřeben se skládá z ostrých zubatých vrcholků (španělsky cerro), které jsou vyhledávané horolezci z celého světa. Nejpopulárnější jsou Cerro Torre (3102m) a Monte Fitz Roy (3402m)

V této části parku je několik bezplatných kempů a vstup je taktéž zdarma. Hned pod parkem leží městečko El Chaltén, které vyrostlo pouze na turismu v posledních dvaceti letech. Díky jeho blízkosti je ale možné podnikat do parku jednodenní výlety na nejoblíbenější místa (což dělá většina).

Fitz Roy

Fitz Roy

Zmoklí dvounozí oslíci

    Huaraz je andské městečko, nacházející se asi 8 hodin cesty autobusem nad Limou ve výšce kolem 3100m. Ze západu jej lemuje Cordillera Negra a z východu Cordillera Blanca a je to výborný výchozí bod pro řadu treků.

    Velmi populárním je trek údolím Santa Cruz, který normálně trvá čtyři dny, ale lze protáhnout díky různým „side tripům“ (extra výlety mimo danou trasu, většinou na nějaké zajímavé místo, kde se dá i kempovat a pak návrat stejnou cestou). Původně jsme chtěli jít mnohem delší a hlavně náročnější Alpamayo Base kemp trek, ale naštěstí jsme se rozhodli pro tuto variantu.

    Trek údolím Santa Cruz

    Trek údolím Santa Cruz

Voda a bahno – Parque National Cajas

Z Riobamby jsme se přesunuli jižněji do Cuency, nádherného koloniálního města. Východně, zhruba 30km od Cuency se rozprostírá Parque National Cajas mezi 3000 a 4500m. Velkou část parku pokrývá páramo – vysokohorská travnatá pláň, jejíž rostliny umí pohlcovat vzdušnou vlhkost, a všude jsou  malá i velká jezera. Celá oblast je velmi mokrá a často zde prší. Park zásobuje vodou celou oblast kolem Cuency.

Výhled od Tres Cruces

Výhled od Tres Cruces

Všude je spousta lagun

Místní flóra

Místní flóra

Vyrazili jsme v sobotu, jak jinak než brzy ráno. Autobus se pomalu cestou plnil, protože i spousta místních ráda jezdí trávit víkendy procházkou kolem nějaké laguny na okraji parku nebo rybařením. Hlouběji do parku moc z nich nezavítá.

El Altar trek

Město Riobamba je obklopeno sopkami. Směrem na západ najdeme nejvyšší horu Ekvádoru – Chimborazo, kterou jsme sjížděli na kolech a východním směrem pak aktivní Sangay, Tungurahua a polorozpadlý kráter El Altaru. Ten možná kdysi patřil k nejvyšším horám světa, ale pradávná masivní erupce mu odtrhla dobrou polovinu svahu. Zbyl zubatý okraj kráteru s devíti vrcholky s nejvyšším dosahujícím 5319m a s lagunou uvnitř kaldery. Laguna se nazývá Amarillo (žlutá), voda v ni je podivně mléčné zbarvená a je ve výšce kolem 4200m. A právě k tomuto jezeru jsme se rozhodli vylézt a přespat u něj.

Laguna Amarilla uvnitř El Altaru

Laguna Amarilla uvnitř El Altaru

Trekking „The Quilotoa loop“

Asi hodinu a půl cesty pod Quitem (a $1.50, protože v Ekvádoru většinou co hodina cesty autobusem to jeden dolar) se rozkládá město Latacunga. Na západ od něj je pak krajina maličkých andských vesniček, spojených se světem pouze několika málo autobusy denně. Krajina plná kaňonů, velkého jezera a příjemných usedlíků, kteří si obdělávají svá políčka v prudkých horských svazích.

Laguna Quilotoa za soumkraku

Laguna Quilotoa za soumkraku

Quilotoa loop (okruh) je cesta, která odbočuje na západ v Latacunze z Panamericany (silnice protínající celý Ekvádor od severu k jihu a pokračující v okolních státech), vede právě přes popisované malinké vesničky a vrací se zpět. Trek začne tím, že se necháte nějakou část okruhu odvést a pak mezi různými místy chodíte a vždy spíte někde jinde. Nejznámější je asi přímo vesnice Quilotoa a k ní přilehlá nádherná laguna obklopená okrajem kráteru ve výšce 3914m. To byla také první zastávka na naší cestě.

Výstup na vulkán Rucu Pichincha

V rámci přípravy na vysokohorskou turistiku, která nás ještě čeká a v rámci aklimatizace jsme se po 36 hodinách strávených v Quitu v nadmořské výšce okolo 2850m rozhodli, že zdoláme blízký vulkánový vrcholek Rucu Pichincha ve výšce 4698m.

Rucu Pichincha v dáli

Rucu Pichincha v dáli

Pichincha je sopka se třemi vrcholy a to Guagua (4794m), Rucu (4698m) a Padre Encantado (4685m). Nachází se asi 10km západně od Quita a město se kolem ní obepíná. Guagua a Rucu jsou velmi populární aklimatizační treky, na které není potřeba žádné horolezecké vybavení. Guagua je stále aktivní, poslední erupce proběhla v roce 1999 a pokryla celé Quito 2mm vrstvou popele.