Vrcholky českých hor

Další nápad mého dobrodružného muže, který se rozhodl, že ani když musí chodit denně do práce a jeho jediným volným časem jsou víkendy, se nenechá uvěznit ve stereotypu. Zmínil se nenápadně, dokonce se možná ani nezmínil. Dá se prakticky říci, že jsem na to kápla právě ve chvíli, kdy jsme se plahočili do úmorného kopce Králičáku, přesněji řečeno Kralického Sněžníku (1424m n.m.) Dozvěděla jsem se, že za tímto třídenním trekem jsme zvládli druhý vrchol nejvyšších geomorfologických celků ČR a že je jich celkem šestnáct nad 1000 metrů. Načež se mi dostalo odborné přednášky. Časový údaj za který to míníme zvládnout jsem z něj nevyloudila. Ale hodlám si tipnout, že tempo, které nasadil nehodlá jen tak porušit.

Torres del Paine, 130km za 8dní II.

Den pátý: z kempu Grey přes kemp Paine Grande do kempu Italiano, 17,5km, 5h 10min

Dneska jsme si přivstali, abychom včas obsadili místo u stolu v místnosti k vaření určené. Večer byla dost našláplá lidmi, a spousta dalších čekalo před ní, aby si mohli uvařit. Opět naprosto poddimenzované na takovou várku lidí, která v kempu vegetuje. Stihli jsme to, dali si skvělou snídani – chřestovou polévku s 200g nudliček. Já jsem jí při vaření a míchání omylem zvrhla část Jakubovi do klína. Neměl mě za to moc rád. Nevím, zda se zlobil víc kvůli tomu, že jsme přišli o část jídla nebo spíš kvůli tomu, že mu přibyly další skvrny na beztak špinavých kalhotech. (Jakub: kvůli obojemu!)

Torres del Paine, 130km za 8 dní I.

Národní park Torres del Paine je umístěn 112km severně od města Puerto Natales. Od roku 1978 je zapsán na světovém seznamu UNESCO. Od prosince do kvetna je zde trekovací sezóna. Nejpopulárnější část je takzvané „wéčko“, tedy cesta, která připomíná tvar dvojitého vé.

úplně první výhled, co se nám naskytl: věže Torres del Paine

úplně první výhled, co se nám naskytl: věže Torres del Paine

Den první: Alternativní cesta z Portería Laguna Amarga do kempu Serón, cca 20km, 4h 45min.

Calafate, laguna Nimez a Perito Moreno

Do Calafate jsme přiletěli z Cordoby v půl jedné ráno. Tyto dvě města dělí asi 2500km vzdušnou čarou, a vzhledem k tomu, že cesta autobusem vychází finančně velmi podobně jako let, zvolili jsme proto cestu vzduchem. Calafate je momentálně v plné turistické sezoně, neboť je tu léto. Sluníčko a teplo zní příjemně, přeplněné hostely už jsou horší.

Pár kroků od centra Calafate se nachází kouzelná příroda

Pár kroků od centra Calafate se nachází kouzelná příroda

Na kole po argentinskych vinicich

Cesta do Mendozy měla jasný cíl, a tím cílem nebyly památky nebo přírodní jevy, ale vinice, kterých je tu opravdu hodně, a co víc, jejich víno je vyhlášené. Po ochutnávce v Chile jsme už tak nějak věděli do čeho jdeme. Lépe řečeno, věděli jsme, že červené víno tu zraje pod náporem žhavých slunečních paprsků a je naprosto delikátní.

Červené argentinské víno nám chutná

Červené argentinské víno nám chutná

V blízkém okolí města se to vinnou révou jen hemží. Cestovní agentury z toho těží, každá, kterou jsme potkali, nabízela jednodenní výlet po vinicích. My jsme se rozhodli být nezávislí na jakémkoli pevném programu a uspořádali si výlet po svém. Vinice leží na okraji města Mendoza a dá se sem pohodlně dojet městskou hromadnou dopravou. Koupili jsme si legitku města, nabili na ní kredit a cestu hravě zvládli busem. Autobusová síť je tu trochu chaotická, autobusy jsou barevně odlišené dle toho kudy jedou, každý má navíc své číslo a rozdělují se do skupin. Kudy a jak jet se dá zjistit v turistické kanceláři a na webových stránkách dopravního podniku města Mendoza.

Islas Ballestas a rezervace Paracas

Po deštivém trekování v Huarazu jsme se rozhodli, že je třeba se taky někde ohřát na sluníčku a tak padlo rozhodnutí, že se vydáme na lachtany, tučňáky a pelikány k ostrovům Islas Ballestas.

DSC_0230

Ostrovy mají být něco ve smyslu Galapágy pro chudé. To znamená, že zde žije spousta zvířat, co se nebojí lidí, nechá se fotografovat, dá se zde potápět a vůbec toho tu má být spousta k vidění. Zas takový hit to ale není. Galapágy jsou jen jedny a těm se nic nevyrovná a ani nepřiblíží, takže ty někdy příště.

Pastoruri a Laguna 69

Městečko Huaraz je obklopeno horami, ledovcemi, lagunami, scénickou přírodou a s tím jsou spojeny výlety. Po tom, co jsme strávili 4 dny na treku Santa Cruz, jsme se rozhodli dělat už jen jednodenní výlety, a to z jednoho prostého důvodu. Období od listopadu do dubna je low season, to znamená, že skoro pořád prší. I my jsme každý den potkávali déšť a spát neustále v mokru, vybalovat a balit mokrý stan a nosit mokré ponožky nás už přestalo bavit.

Laguna 69

Laguna 69

Laguna 69

Laguna je jedním z největších hitů, který nabízí místní agentury jako jednodenní výlet. Cena za dopravu pod lagunu a zpět se dá u agentury po usmlouvání stáhnout na S35. Pokud jede člověk veřejnou dopravou – minivanem sám za sebe, je úspěch, pokud se dostane na cenu S35/os. My jsme s velkým štěstím celkovou sumu tam a zpět vyhandlovali pro dva za S65.

A jede se z kopce!!! Sjezd Chimboraza na kole.

Chimborazo je stratovulkán ležící v Jižní Americe v Ekvádoru. Vrcholek sahá do výšky 6310m.n.m a díky tvaru Země je to nejvzdálenější bod od středu Země. Leží asi jen 30km od města Riobamba, kde jsme se na pár dnů utábořili, a tak jsme se rozhodli se k Chimborazu vypravit. I tento vulkán zdolává denně několik horolezců, avšak už né v tak hojném počtu jako Cotopaxi, neboť je výstup mnohem náročnější. Navíc jsou bohužel už dva roky zavřené dva základní tábory, což k rozhodnutí pro výlez moc nepřidává.

Základem úspěchu je dobrý tým

Základem úspěchu je dobrý tým

Chimborazo v dáli

Chimborazo v dáli

Amazonie

Deštný amazonský prales se rozkládá na území devíti zemí Jižní Ameriky – Brazílie, Kolumbie, Peru, Venezuely, Ekvádoru, Bolívie, Guyany, Surinamu, Francouzské Guyan a momentálně tvoří více než polovinu zbývajících tropických deštných pralesů na světě. My jsme se rozhodli ho objevovat z území Ekvádoru.

IMG_3842

Nejnavštěvovanější je oblast Cuyabeno, kde agentury vystavěli mnoho lodges  pro turisty. Pak je tu ještě oblast Yausuní, kam se jezdí méně. Všude stále žijí místní obyvatelé. Někteří se přizpůsobili současnému 21.století a využívají výdobytky moderní doby jako jsou mobilní telefony či televize. Naučili se disponovat penězi, které pro ně získávají větší hodnotu než prostý způsob života. Bohužel se v amazonském pralese nachází velké množství ropného bohatství, které není necháno ladem, ale naopak se těží co to jde. A odtud pramení peníze pro kmeny, žijící blíže civilizaci, kteří si zamilovali moderní technologie. Ale jsou zde stále také kmeny, kteří za celý život nepatřili bílého člověka, živí se pouze tím, co si uloví, nasbírají či vypěstují. Mají svého šamana, který stojí v čele kmenu, léčí a rozhoduje o důležitých věcech. Tyto kmeny jsou občas nebezpečné. Pokud potkají někoho mimo komunitu, mohou ho i zabít.

Kráska s bílou čepicí – Cotopaxi

Vydali jsme se omrknout tu pověstnou, stále aktivní sopku Cotopaxi. Sopka s vrcholem 5897 m.n.m. se řadí jako druhý nejvyšší aktivní vulkán světa hned po Llullaillaco. Teda aspoň Wikipedie to hlásá.

Cotopaxi 5897m.n.m.

Cotopaxi 5897m.n.m.

V roce 1877 vulkán explodoval a měl velmi destruktivní následky na přilehlé město Latacunga. Přestože je sopka pro přilehlá města a vesnice stále hrozbou, má i přínosný charakter. Díky své popularitě se na ní denně rozhodne vylézt nemálo turistů, což je pro místní rozvoj velmi potešující. Samotný výstup vyjde přibližně na $160. V ceně je zahrnuto vybavení, něco málo k jídlu, nocleh v base campu – který je nyní už skoro rok v rekonstrukci (spí se níže ve stanu) a průvodce. Jeden průvodce má na starosti dva lidi. Takže pokud chce člověk lézt na horu sám, musí průvodci uhradit cenu za dva lidi. Nejedná se ani tak o horolezectví, nýbrž chůzi do prudkého kopce po ledovci. Samozrejmě, že musí být každý vybaven cepínem, mačkama, helmou a harnesem (postrojem), ale není se třeba bát lezení po skále. Nejdůležitější pro výstup samotný je aklimatizace na vysokou nadmořskou výšku. Pokud se člověk cítí špatně, bolí ho hlava, je unavený, je mu zle od žaludku, špatně se dýchá – výstup je prakticky nerealizovatelný.