Voda a bahno – Parque National Cajas

Z Riobamby jsme se přesunuli jižněji do Cuency, nádherného koloniálního města. Východně, zhruba 30km od Cuency se rozprostírá Parque National Cajas mezi 3000 a 4500m. Velkou část parku pokrývá páramo – vysokohorská travnatá pláň, jejíž rostliny umí pohlcovat vzdušnou vlhkost, a všude jsou  malá i velká jezera. Celá oblast je velmi mokrá a často zde prší. Park zásobuje vodou celou oblast kolem Cuency.

Výhled od Tres Cruces

Výhled od Tres Cruces

Všude je spousta lagun

Místní flóra

Místní flóra

Vyrazili jsme v sobotu, jak jinak než brzy ráno. Autobus se pomalu cestou plnil, protože i spousta místních ráda jezdí trávit víkendy procházkou kolem nějaké laguny na okraji parku nebo rybařením. Hlouběji do parku moc z nich nezavítá.

A jede se z kopce!!! Sjezd Chimboraza na kole.

Chimborazo je stratovulkán ležící v Jižní Americe v Ekvádoru. Vrcholek sahá do výšky 6310m.n.m a díky tvaru Země je to nejvzdálenější bod od středu Země. Leží asi jen 30km od města Riobamba, kde jsme se na pár dnů utábořili, a tak jsme se rozhodli se k Chimborazu vypravit. I tento vulkán zdolává denně několik horolezců, avšak už né v tak hojném počtu jako Cotopaxi, neboť je výstup mnohem náročnější. Navíc jsou bohužel už dva roky zavřené dva základní tábory, což k rozhodnutí pro výlez moc nepřidává.

Základem úspěchu je dobrý tým

Základem úspěchu je dobrý tým

Chimborazo v dáli

Chimborazo v dáli

El Altar trek

Město Riobamba je obklopeno sopkami. Směrem na západ najdeme nejvyšší horu Ekvádoru – Chimborazo, kterou jsme sjížděli na kolech a východním směrem pak aktivní Sangay, Tungurahua a polorozpadlý kráter El Altaru. Ten možná kdysi patřil k nejvyšším horám světa, ale pradávná masivní erupce mu odtrhla dobrou polovinu svahu. Zbyl zubatý okraj kráteru s devíti vrcholky s nejvyšším dosahujícím 5319m a s lagunou uvnitř kaldery. Laguna se nazývá Amarillo (žlutá), voda v ni je podivně mléčné zbarvená a je ve výšce kolem 4200m. A právě k tomuto jezeru jsme se rozhodli vylézt a přespat u něj.

Laguna Amarilla uvnitř El Altaru

Laguna Amarilla uvnitř El Altaru

Amazonie

Deštný amazonský prales se rozkládá na území devíti zemí Jižní Ameriky – Brazílie, Kolumbie, Peru, Venezuely, Ekvádoru, Bolívie, Guyany, Surinamu, Francouzské Guyan a momentálně tvoří více než polovinu zbývajících tropických deštných pralesů na světě. My jsme se rozhodli ho objevovat z území Ekvádoru.

IMG_3842

Nejnavštěvovanější je oblast Cuyabeno, kde agentury vystavěli mnoho lodges  pro turisty. Pak je tu ještě oblast Yausuní, kam se jezdí méně. Všude stále žijí místní obyvatelé. Někteří se přizpůsobili současnému 21.století a využívají výdobytky moderní doby jako jsou mobilní telefony či televize. Naučili se disponovat penězi, které pro ně získávají větší hodnotu než prostý způsob života. Bohužel se v amazonském pralese nachází velké množství ropného bohatství, které není necháno ladem, ale naopak se těží co to jde. A odtud pramení peníze pro kmeny, žijící blíže civilizaci, kteří si zamilovali moderní technologie. Ale jsou zde stále také kmeny, kteří za celý život nepatřili bílého člověka, živí se pouze tím, co si uloví, nasbírají či vypěstují. Mají svého šamana, který stojí v čele kmenu, léčí a rozhoduje o důležitých věcech. Tyto kmeny jsou občas nebezpečné. Pokud potkají někoho mimo komunitu, mohou ho i zabít.

Kráska s bílou čepicí – Cotopaxi

Vydali jsme se omrknout tu pověstnou, stále aktivní sopku Cotopaxi. Sopka s vrcholem 5897 m.n.m. se řadí jako druhý nejvyšší aktivní vulkán světa hned po Llullaillaco. Teda aspoň Wikipedie to hlásá.

Cotopaxi 5897m.n.m.

Cotopaxi 5897m.n.m.

V roce 1877 vulkán explodoval a měl velmi destruktivní následky na přilehlé město Latacunga. Přestože je sopka pro přilehlá města a vesnice stále hrozbou, má i přínosný charakter. Díky své popularitě se na ní denně rozhodne vylézt nemálo turistů, což je pro místní rozvoj velmi potešující. Samotný výstup vyjde přibližně na $160. V ceně je zahrnuto vybavení, něco málo k jídlu, nocleh v base campu – který je nyní už skoro rok v rekonstrukci (spí se níže ve stanu) a průvodce. Jeden průvodce má na starosti dva lidi. Takže pokud chce člověk lézt na horu sám, musí průvodci uhradit cenu za dva lidi. Nejedná se ani tak o horolezectví, nýbrž chůzi do prudkého kopce po ledovci. Samozrejmě, že musí být každý vybaven cepínem, mačkama, helmou a harnesem (postrojem), ale není se třeba bát lezení po skále. Nejdůležitější pro výstup samotný je aklimatizace na vysokou nadmořskou výšku. Pokud se člověk cítí špatně, bolí ho hlava, je unavený, je mu zle od žaludku, špatně se dýchá – výstup je prakticky nerealizovatelný.

Trekking „The Quilotoa loop“

Asi hodinu a půl cesty pod Quitem (a $1.50, protože v Ekvádoru většinou co hodina cesty autobusem to jeden dolar) se rozkládá město Latacunga. Na západ od něj je pak krajina maličkých andských vesniček, spojených se světem pouze několika málo autobusy denně. Krajina plná kaňonů, velkého jezera a příjemných usedlíků, kteří si obdělávají svá políčka v prudkých horských svazích.

Laguna Quilotoa za soumkraku

Laguna Quilotoa za soumkraku

Quilotoa loop (okruh) je cesta, která odbočuje na západ v Latacunze z Panamericany (silnice protínající celý Ekvádor od severu k jihu a pokračující v okolních státech), vede právě přes popisované malinké vesničky a vrací se zpět. Trek začne tím, že se necháte nějakou část okruhu odvést a pak mezi různými místy chodíte a vždy spíte někde jinde. Nejznámější je asi přímo vesnice Quilotoa a k ní přilehlá nádherná laguna obklopená okrajem kráteru ve výšce 3914m. To byla také první zastávka na naší cestě.

Jak se dá jíst na cestách aneb 3 tipy pro batůžkáře

Samozřejmě, že jsme vyrazili cestovat hlavně za nádhernou přírodou, která je naprosto diametrálně odlišná od té naší. Ale přeci jenom jídlo tvoří důležitou součást dne, jíst se prostě musí, a když se ještě navíc nacházíme v zemi bohaté na nové, neznámé chutě, tak se jíst hlavně chce.

IMG_20141129_155030

Stravovat se dá různě, závisí na osobních preferencích. Od drahých turistických restaurací přes stánkové jídlo na marketech, rozličné druhy jídla na ulici prodávaných v kočárkách, košíkách, až po supermarkety, kavárny a samozřejmě samovýrobu.
My jsme se rozhodli vrhnout do všeho výše uvedeného. Teda až na ty drahé restaurace.

Výstup na vulkán Rucu Pichincha

V rámci přípravy na vysokohorskou turistiku, která nás ještě čeká a v rámci aklimatizace jsme se po 36 hodinách strávených v Quitu v nadmořské výšce okolo 2850m rozhodli, že zdoláme blízký vulkánový vrcholek Rucu Pichincha ve výšce 4698m.

Rucu Pichincha v dáli

Rucu Pichincha v dáli

Pichincha je sopka se třemi vrcholy a to Guagua (4794m), Rucu (4698m) a Padre Encantado (4685m). Nachází se asi 10km západně od Quita a město se kolem ní obepíná. Guagua a Rucu jsou velmi populární aklimatizační treky, na které není potřeba žádné horolezecké vybavení. Guagua je stále aktivní, poslední erupce proběhla v roce 1999 a pokryla celé Quito 2mm vrstvou popele.