Jak se dá jíst na cestách aneb 3 tipy pro batůžkáře

Samozřejmě, že jsme vyrazili cestovat hlavně za nádhernou přírodou, která je naprosto diametrálně odlišná od té naší. Ale přeci jenom jídlo tvoří důležitou součást dne, jíst se prostě musí, a když se ještě navíc nacházíme v zemi bohaté na nové, neznámé chutě, tak se jíst hlavně chce.

IMG_20141129_155030

Stravovat se dá různě, závisí na osobních preferencích. Od drahých turistických restaurací přes stánkové jídlo na marketech, rozličné druhy jídla na ulici prodávaných v kočárkách, košíkách, až po supermarkety, kavárny a samozřejmě samovýrobu.
My jsme se rozhodli vrhnout do všeho výše uvedeného. Teda až na ty drahé restaurace.

Cartagena

Jedno z nejnavštěvovanějších měst Kolumbie ležící na severním pobřeží u karibského moře, město plné slunečního žáru a spalujícího horka.Tak by se dalo charakterizovat místo, kam jsme zavítali i my. Cartagena se pyšní kouzelným historickým koloniálním centrem, které bylo v roce 1984 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Centrum, které lze pohodlně obejít po vlastních nohách, obklopuje mohutná zeď, která v dobách minulých sloužila jako ochrana před piráty a dalšími nepřátelskými útoky cizinců.

IMG_3476

Hlavní vstup do centra zajišťuje brána s hodinovou věží, která byla přistavěna v 19.století. Po stranách jsou umístěny nyní otevřené oblouky, kde dříve bývala zbrojnice. Teď se dá vstoupit do městečka i tudy.

Hodinoá věž se vstupem do centra města

Hodinová věž se vstupem do centra města

Adrenalin doplněný pohodičkou ve městě San Gil

Městečko San Gil je známé pro nespočet adrenalinových sportů, které se v jeho okolí dají provozovat. Od paraglidingu, přes divoké sjíždění kopců na kole, lezení v jeskyních, hydrospeeding (člověk si nasadí ploutvičky, pod sebou má pěnovou podložku a vrhne se do proudu řeky), rapelling (slézaní vodopádů po laně), kayaking, rafting a hiking. A určitě i další na které si jen vzpomenete.

Kostel na náměstí

Kostel na náměstí

San Gil v kosteliku na namesti San Gil

San Gil v kosteliku na namesti San Gil

My jsme vyzkoušeli rafting. A jelikož ani jeden z nás tento sport nikdy nedělal, rozhodli jsme se radši pro řeku s menším stupněm obtížnosti. Na škále 1-6, byla řeka Rio Fonce hodnocená 3+ Nedokážu si tipnout nakolik hodnota odpovídala realitě, ale dle komentářů guida, který raft kormidloval, byla řeka divočejší než normálně. Několik dní po sobě dost pršelo a to se samozřejmě odrazilo i na hladině vody. Nicméně, musím konstatovat, že to byl naprosto super zážitek a že nás nejvíce bavili ty největší peřeje.

San Andrés, tropická bezcelní zóna v Karibiku

San Andrés je malý ostrůvek (zhruba 30 km po obvodu), nacházející se asi 230 km od břehů Nikaragui, ale zatím stále patřící Kolumbii. Z Bogoty se sem dostanete asi dvouhodinovým letem. Místní obyvatelstvo jsou z dvou třetin přistěhovalí kolumbijci a z jedné třetiny původní vesměs černošské obyvatelstvo, které bylo hodně ovlivňováno Británii a mluvi zvláštní angličtinou.

Dlouho jsme nevěděli, zda na San Andrés budeme mít čas a peníze. Nejlevnější ubytování je zde asi dvakrát dražší než na pevnině a zpáteční letenky vycházeli asi kolem 7000 Kč. Je zde ale úžasné potápění  a  proto jsme si přeci dělali licence,  takže nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme.

Město San Andrés v pozadí

Město San Andrés v pozadí

Cesta po pláži do města

Cesta po pláži do města

Ten pocit stavu beztíže

První ponor v moři, čerstvě po dokončení OWD kurzu se Sea Wolf (Praha), ve mě zanechal hluboké pocity.

Lokace: San Andres, Kolumbie, Karibik
Vybrali jsme si německý dive shop: Karibik divers s instruktorem Chrisem, který hovoří perfektně anglicky, španělsky a jako rodilý mluvčí německy.
První dive spot: Trapa Tortuga

Já a můj buddy

Já a můj buddy

A jaké to bylo?
Na lodi směrem na první místo ponoru se ve mě mísily pocity strachu, napětí, vzrušení, nedočkavosti a hrdosti. Jedna věc je dokončit owd a druhá jít se potápět bez svého pražského dive mastera (Honzy, Romana), na kterého jsem zvyklá, s někým úplně cizím. Z Chrise (našeho instruktora) vyzařovala pohoda a zkušenost… Ale stejně, tohle už není škola, je to na ostro. Mám owd licenci a jdu pod vodu sama za sebe.

Dvě tváře Bogoty

Na první pohled velmi překvapující moderní město, působící milým dojmem. Po úmornem letu, který trval přes 24 hodin, nás čekal před příletovou halou mladý klučina, který nás odvezl do hostelu La Candelaria. Cesta autem trvala cca 15 minut a pro nás to byla jedinečná možnost prohlédnout si noční život v tomhle „nebezpečném“ městě. Nic podezřelého se neudálo.

Jakub:  Nutno říct, že ta  chudší čtvrt je  prý jižně a  přes tu jsme nejeli. 

IMG_3171

Ulice Bogoty

Žije zde přes 8 miliónů obyvatel, z velké části se jedná o přistěhovalce z venkova, kteří se sem uchýlili za bezpečím i prací. Vysoký počet obyvatel i existující guerrilli jsou důvodem, proč je město doslova přeplněné ozbrojenými policisty, vojáky a ochrankou, kteří mají potlačit kriminalitu. Velmi výmluvné jsou četné grafity, které symbolizují složitou politickou situaci země. Klasické čmáranice, které najdeme v pražských ulicích tu jsou samozřejmě taky.