Kuba s krosnou a golfkami

Nápad jet zrovna na Kubu se zrodil naprosto nevinně. Jednoduše se objevily naprosto neodolatelně levné letenky do Jižní Ameriky, Střední Ameriky a na Kubu, kde jsme předtím ještě nebyli, a tak nějak měli povědomí, že je to bezpečná země. Pro malou jen to nejlepší. Vyráželi jsme v době, kdy bylo Emě 8 měsíců, na tři týdny. Paradoxem bylo, že levnou cenu letenek (11,000Kč pro tři tam a zpět) vyvážily letenky do a z Amstru a pobyt tam. Tak jasný, když už jedeme přes Amstrdam, který jsme zatím neviděli, tak proč se na víkend nezastavit, že? 😀

Takové to koupáníčko v Karibiku

První seznámení se Srí Lankou

Trochu jiná Asie nás dost překvapila. Přestože jsme dopředu tak nějak věděli, že se tu jí rukama, všude je plno lidí a WC papír je vzácností, stejně jsme nechápavě koukali, když jsme poprvé navštívili typicky místní jídelnu v Colombu.

Kokos nám zajišťuje denní příjem tekutin

Kokos nám zajišťuje denní příjem tekutin

Nevěřícně jsme koukali, co to pan před nás položil. Talíř smotanych ryzovych nudlí jsem poznala, zbytek už mi byl záhadou. Přestože skoro všichni tu umí lépe či hůře anglicky, pán do této skupiny nepatřil. Pantomimou jsem ho požádala o příbor. A hle, našel někde velmi hluboko zavrtanou lžíci. Jídlo bylo v každém případě super, pálivé jen trošku, takže ode mě palec nahoru. A to bylo moje poslední jídlo zde, které jsem jedla příbory. Od této chvíle jsem se stala příborníkem v pojídání pravou rukou. (levou se tu totiž utíká zadek)

Na kole po argentinskych vinicich

Cesta do Mendozy měla jasný cíl, a tím cílem nebyly památky nebo přírodní jevy, ale vinice, kterých je tu opravdu hodně, a co víc, jejich víno je vyhlášené. Po ochutnávce v Chile jsme už tak nějak věděli do čeho jdeme. Lépe řečeno, věděli jsme, že červené víno tu zraje pod náporem žhavých slunečních paprsků a je naprosto delikátní.

Červené argentinské víno nám chutná

Červené argentinské víno nám chutná

V blízkém okolí města se to vinnou révou jen hemží. Cestovní agentury z toho těží, každá, kterou jsme potkali, nabízela jednodenní výlet po vinicích. My jsme se rozhodli být nezávislí na jakémkoli pevném programu a uspořádali si výlet po svém. Vinice leží na okraji města Mendoza a dá se sem pohodlně dojet městskou hromadnou dopravou. Koupili jsme si legitku města, nabili na ní kredit a cestu hravě zvládli busem. Autobusová síť je tu trochu chaotická, autobusy jsou barevně odlišené dle toho kudy jedou, každý má navíc své číslo a rozdělují se do skupin. Kudy a jak jet se dá zjistit v turistické kanceláři a na webových stránkách dopravního podniku města Mendoza.

Jak se dá jíst na cestách aneb 3 tipy pro batůžkáře

Samozřejmě, že jsme vyrazili cestovat hlavně za nádhernou přírodou, která je naprosto diametrálně odlišná od té naší. Ale přeci jenom jídlo tvoří důležitou součást dne, jíst se prostě musí, a když se ještě navíc nacházíme v zemi bohaté na nové, neznámé chutě, tak se jíst hlavně chce.

IMG_20141129_155030

Stravovat se dá různě, závisí na osobních preferencích. Od drahých turistických restaurací přes stánkové jídlo na marketech, rozličné druhy jídla na ulici prodávaných v kočárkách, košíkách, až po supermarkety, kavárny a samozřejmě samovýrobu.
My jsme se rozhodli vrhnout do všeho výše uvedeného. Teda až na ty drahé restaurace.

Cartagena

Jedno z nejnavštěvovanějších měst Kolumbie ležící na severním pobřeží u karibského moře, město plné slunečního žáru a spalujícího horka.Tak by se dalo charakterizovat místo, kam jsme zavítali i my. Cartagena se pyšní kouzelným historickým koloniálním centrem, které bylo v roce 1984 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Centrum, které lze pohodlně obejít po vlastních nohách, obklopuje mohutná zeď, která v dobách minulých sloužila jako ochrana před piráty a dalšími nepřátelskými útoky cizinců.

IMG_3476

Hlavní vstup do centra zajišťuje brána s hodinovou věží, která byla přistavěna v 19.století. Po stranách jsou umístěny nyní otevřené oblouky, kde dříve bývala zbrojnice. Teď se dá vstoupit do městečka i tudy.

Hodinoá věž se vstupem do centra města

Hodinová věž se vstupem do centra města

Adrenalin doplněný pohodičkou ve městě San Gil

Městečko San Gil je známé pro nespočet adrenalinových sportů, které se v jeho okolí dají provozovat. Od paraglidingu, přes divoké sjíždění kopců na kole, lezení v jeskyních, hydrospeeding (člověk si nasadí ploutvičky, pod sebou má pěnovou podložku a vrhne se do proudu řeky), rapelling (slézaní vodopádů po laně), kayaking, rafting a hiking. A určitě i další na které si jen vzpomenete.

Kostel na náměstí

Kostel na náměstí

San Gil v kosteliku na namesti San Gil

San Gil v kosteliku na namesti San Gil

My jsme vyzkoušeli rafting. A jelikož ani jeden z nás tento sport nikdy nedělal, rozhodli jsme se radši pro řeku s menším stupněm obtížnosti. Na škále 1-6, byla řeka Rio Fonce hodnocená 3+ Nedokážu si tipnout nakolik hodnota odpovídala realitě, ale dle komentářů guida, který raft kormidloval, byla řeka divočejší než normálně. Několik dní po sobě dost pršelo a to se samozřejmě odrazilo i na hladině vody. Nicméně, musím konstatovat, že to byl naprosto super zážitek a že nás nejvíce bavili ty největší peřeje.

Dvě tváře Bogoty

Na první pohled velmi překvapující moderní město, působící milým dojmem. Po úmornem letu, který trval přes 24 hodin, nás čekal před příletovou halou mladý klučina, který nás odvezl do hostelu La Candelaria. Cesta autem trvala cca 15 minut a pro nás to byla jedinečná možnost prohlédnout si noční život v tomhle „nebezpečném“ městě. Nic podezřelého se neudálo.

Jakub:  Nutno říct, že ta  chudší čtvrt je  prý jižně a  přes tu jsme nejeli. 

IMG_3171

Ulice Bogoty

Žije zde přes 8 miliónů obyvatel, z velké části se jedná o přistěhovalce z venkova, kteří se sem uchýlili za bezpečím i prací. Vysoký počet obyvatel i existující guerrilli jsou důvodem, proč je město doslova přeplněné ozbrojenými policisty, vojáky a ochrankou, kteří mají potlačit kriminalitu. Velmi výmluvné jsou četné grafity, které symbolizují složitou politickou situaci země. Klasické čmáranice, které najdeme v pražských ulicích tu jsou samozřejmě taky.