Kuba s krosnou a golfkami

Nápad jet zrovna na Kubu se zrodil naprosto nevinně. Jednoduše se objevily naprosto neodolatelně levné letenky do Jižní Ameriky, Střední Ameriky a na Kubu, kde jsme předtím ještě nebyli, a tak nějak měli povědomí, že je to bezpečná země. Pro malou jen to nejlepší. Vyráželi jsme v době, kdy bylo Emě 8 měsíců, na tři týdny. Paradoxem bylo, že levnou cenu letenek (11,000Kč pro tři tam a zpět) vyvážily letenky do a z Amstru a pobyt tam. Tak jasný, když už jedeme přes Amstrdam, který jsme zatím neviděli, tak proč se na víkend nezastavit, že? 😀

Takové to koupáníčko v Karibiku

Madeira s tříměsíčním miminkem

Od jakého věku smí dítě do letadla? Tak to byla první otázka pro google po skoro devítiměsíčním hladovění bez většího cestování.
Od tří měsíců je to prý pro uši miminka už ok,  a tak jsme vyrazili jen co odbylo těch devadesát dní. Sbalili jsme prsa, dítěti pár hadříků, sobě obvyklé krámy a jelo se.

typické stavení staré Madeiry, roztomilý domeček, co?

to jsou výhledy

taky trochu moře jsme viděli

Let jsme měli naplánovaný s desetihodinovym přestupem v Lisabonu, který jsme si prohlídli na tříhodinové walking tour s lokálním průvodcem. Dítě šlo do Manducy a my si můžeme odškrtnout návštěvu další evropské metropole, které také sbíráme do našeho seznamu challenges.

Výtah v Lisabonu

kopec s hradem starým jen 70 let

Road trip po severu

Severní část Srí Lanky byla ještě donedávna nepřístupná kvůli desítky let trvajícímu válečnému konfliktu mezi armádou a tamilskými tygry, bojujícími za nezávislost regionu.  Většina obyvatel severu hinduisté mluvící tamilsky, původem z Indie. Zbytek ostrova pak mluví jazykem singhala a je povětšinou buddhistický. Stopy války jsou zde ještě velmi znát, jak v infrastruktuře, tak v nespočetném množství rozbořených domů a přítomnosti armády. Turistický ruch se zde teprve začíná rozjíždět.

Čekání na žábu

Čekání na žábu

 

My jsme vyrazili z chrámového města Anuradhapury vlakem do severského městečka Jaffna. Na jízdu vlakem jsme se po místních autobusech opravdu těšili. Vlak měl asi půl hodiny zpoždění, které chtěl strojvedoucí dohnat, a tak letěl jak blázen (tady to znamená 50-60km/h). Vagónky skákali a skákali, až se od mašinky utrhly…(viz video na našem FB). Strojvedoucí asi brzy zjistil, že se mu jede až moc lehce, našel příčinu a vrátil se pro nás.

Arugam Bay – ráj surfařů a setkání se slonem

Pominu-li naprosto příšernou cestu autobusem, trvající 7 hodin, kdy autobus jede průměrnou rychlostí maximálně 30km v hodině, omdléváte ve dvou na sedačce pro jednoho vedrem, vlastního slova neslyšíte přes neutuchající indickou hudbu, musím konstatovat, že přesun do Arugam Bay byl báječný nápad .

Pláž v Arugam Bay

Pláž v Arugam Bay

Trochu pod mrakem, ideální na

Trochu pod mrakem, ideální na surfování

Nikdy nás nebavilo se jen tak válet na pláži a otáčet se jak na rožni, abychom nachytali bronz. Jsme asi divný. Dopoledne jsme to zkusili a byli jsme tak unavení, jak kdybychom zdolali pochod Praha-Prčice. V plánu bylo, půjčit si surf . Dva roky zpátky jsme v Indonésii načerpali cenné zkušenosti, při soukromé lekci surfování. A tak když jsme si půjčovali prkno, cítili jsme se otázkou pracovníka půjčovny, zda víme jak na to, trochu dotčeni. Samozřejmě že víme!

Velrybí a sloní safari

Moře nás baví… Milujeme cachtání, plavání, poskakování ve vlnách, potápění, surfování i výlety na lodi (teda aspoň já, za předpokladu, že zvládnu svůj žaludek udržet na uzdě). Při potápění jsme viděli takové množství pro nás doposud neznámých ryb a mořských potvor, že by to jednomu mohlo stačit. Ale velryba to je jiná liga.

DSC_0194

Velrybí pozorovací loď

 

Než byli k mání velryby a delfíni, pozorovali jsme alespoň tanker

Než byly k mání velryby a delfíni, pozorovali jsme alespoň tanker

A tak jsme se vydali na výpravu, kde bylo cílem vidět hejna delfínů a množství velryb, hlásící se o naší pozornost a vystavující se nám na odiv. Asi po hodině jízdy lodí konečně slyšíme, jak někdo křičí delfín, delfín. Všichni pasažéři lodi se nahrnuli na jednu stranu a naše zraky se spíš obracely k palubě lodi, která byla až neuvěřitelně vychýlená z vodorovné polohy. Jakub vzal pohotově zrcadlo a začal cvakat jednu fotku za druhou.

Islas Ballestas a rezervace Paracas

Po deštivém trekování v Huarazu jsme se rozhodli, že je třeba se taky někde ohřát na sluníčku a tak padlo rozhodnutí, že se vydáme na lachtany, tučňáky a pelikány k ostrovům Islas Ballestas.

DSC_0230

Ostrovy mají být něco ve smyslu Galapágy pro chudé. To znamená, že zde žije spousta zvířat, co se nebojí lidí, nechá se fotografovat, dá se zde potápět a vůbec toho tu má být spousta k vidění. Zas takový hit to ale není. Galapágy jsou jen jedny a těm se nic nevyrovná a ani nepřiblíží, takže ty někdy příště.

San Andrés, tropická bezcelní zóna v Karibiku

San Andrés je malý ostrůvek (zhruba 30 km po obvodu), nacházející se asi 230 km od břehů Nikaragui, ale zatím stále patřící Kolumbii. Z Bogoty se sem dostanete asi dvouhodinovým letem. Místní obyvatelstvo jsou z dvou třetin přistěhovalí kolumbijci a z jedné třetiny původní vesměs černošské obyvatelstvo, které bylo hodně ovlivňováno Británii a mluvi zvláštní angličtinou.

Dlouho jsme nevěděli, zda na San Andrés budeme mít čas a peníze. Nejlevnější ubytování je zde asi dvakrát dražší než na pevnině a zpáteční letenky vycházeli asi kolem 7000 Kč. Je zde ale úžasné potápění  a  proto jsme si přeci dělali licence,  takže nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme.

Město San Andrés v pozadí

Město San Andrés v pozadí

Cesta po pláži do města

Cesta po pláži do města

Ten pocit stavu beztíže

První ponor v moři, čerstvě po dokončení OWD kurzu se Sea Wolf (Praha), ve mě zanechal hluboké pocity.

Lokace: San Andres, Kolumbie, Karibik
Vybrali jsme si německý dive shop: Karibik divers s instruktorem Chrisem, který hovoří perfektně anglicky, španělsky a jako rodilý mluvčí německy.
První dive spot: Trapa Tortuga

Já a můj buddy

Já a můj buddy

A jaké to bylo?
Na lodi směrem na první místo ponoru se ve mě mísily pocity strachu, napětí, vzrušení, nedočkavosti a hrdosti. Jedna věc je dokončit owd a druhá jít se potápět bez svého pražského dive mastera (Honzy, Romana), na kterého jsem zvyklá, s někým úplně cizím. Z Chrise (našeho instruktora) vyzařovala pohoda a zkušenost… Ale stejně, tohle už není škola, je to na ostro. Mám owd licenci a jdu pod vodu sama za sebe.