Lékárnička na cesty

Vždy, když se chystáme do zahraničí, ať už je to kamkoli, kompletuji nově cestovní lékárničku. Protože jsem zdravotnice, některé věci ženu do detailu. Občas toho máme s sebou vážně hodně, občas jen to nejzbytnější.

Podle čeho se rozhodnout jaké léky s sebou potřenuji?

  • Závisí na cílové destinaci. Jedeme-li pouze po ČR nebo do míst, kde se bude nadupaná lékárna vyskytovat na každém rohu, beru jen to nejzbytnější. Pokud však náš cíl cesty je někde mimo civilizaci, ať už se jedná o Amazonský prales, poušť Atacama, horskou oblast Patagonie, specifickou Kubu (kde nezavadíte ani o tu lékárnu natož pak nějaký lék) nebo plavbu po moři, spoléhám hlavně na své vybavení.

Cestování letadlem s miminkem

Pro někoho nemyslitelné, pro druhého bez debat. Jsou vzdálenosti, které autem jen tak lehce nepřekonáte, a pokud chce člověk nakouknout trochu dále, letadlo je stále nejrychlejší možnost přepravy. Z různých článků jsem si odnesla doporučení, že je vhodné sednout na palubu nejdříve  s tříměsíčním miminem, kvůli uším, aby bylo schopné pracovat s vyrovnáním tlaku a při vzletu a přistání ho nebolely.

my tři

Naše rok a půl stará Emí zas tolik letů za sebou nemá, nicméně pár leteckých společností jsme již vyzkoušeli a přestože tam rozdíly jsou, posádka letadla byla vždy přívětivá a vždy byl pro dítě nějaký benefit. Největší benefitem ale asi stále zůstává přeprava pro dítě do dvou let buď zcela zdarma nebo za nějaký ten směšný manipulační poplatek.

Hill Country a World’s End

Haputale je malé ospalé horské městečko ležící v 1580m nad mořem. My jsme sem přijeli vlakem z Ella, který jede asi něco kolem hodinky podle toho, kolik lidí běhá po kolejích a jak moc musí strojvedoucí kvůli ním brzdit. Na nádraží se na nás sesypali hoteloví naháněči,které jsme tak intenzivně odmítali, až jsme urazili majitele hostelu který jsme si rezervovali. Přijel pro nás a Mery neznajíc název podniku, kde strávíme noc ho několikrát vehementně a tvrdě odmítla, i když se jí snažil vysvětlit, že čeká na nás :-).

World's End

World’s End

První seznámení se Srí Lankou

Trochu jiná Asie nás dost překvapila. Přestože jsme dopředu tak nějak věděli, že se tu jí rukama, všude je plno lidí a WC papír je vzácností, stejně jsme nechápavě koukali, když jsme poprvé navštívili typicky místní jídelnu v Colombu.

Kokos nám zajišťuje denní příjem tekutin

Kokos nám zajišťuje denní příjem tekutin

Nevěřícně jsme koukali, co to pan před nás položil. Talíř smotanych ryzovych nudlí jsem poznala, zbytek už mi byl záhadou. Přestože skoro všichni tu umí lépe či hůře anglicky, pán do této skupiny nepatřil. Pantomimou jsem ho požádala o příbor. A hle, našel někde velmi hluboko zavrtanou lžíci. Jídlo bylo v každém případě super, pálivé jen trošku, takže ode mě palec nahoru. A to bylo moje poslední jídlo zde, které jsem jedla příbory. Od této chvíle jsem se stala příborníkem v pojídání pravou rukou. (levou se tu totiž utíká zadek)

Přípravy na první velkou cestu

Cestovní blog jsme si chtěli založit již od našeho prvního backpackingového dobrodružství v roce 2011. Teď jsme se k tomu konečně dostali a doufám, že nám to vydrží.

Dnes 2.11. brzy ráno jsme vyrazili na naší první velkou cestu (záměrně píšu první, protože doufám, že nebude poslední). Letíme na čtyři měsíce projet západní část Jižní Ameriky. Loni jsme strávili tři týdny v Peru a Bolívii a tyhle země a trekking v Andách nás moc nadchnul, takže jsme se rozhodli, že se sem vrátíme na trochu delší dobu.

Veškeré Mery vybavení

Veškeré Mery vybavení