Přechod mezi dvěma horami Madeiry a dechberoucí výhledy

Pico Arieiro měřící 1818m.n.m. je třetím nejvyšším vrcholem Madeiry a dá se z něj krásně přejít na nejvyšší vrchol pico Ruivo 1861m.n.m. Je to asi to nejkrásnější, co můžete z Madeiry vidět. Z vrcholu se vám otevře výhled na prakticky celý ostrov (pokud máte štěstí na počasí). Samotná cesta je však dost fyzicky náročná a to ani ne co se vzdálenosti týče, ba naopak, vzdálenost vzdušnou čarou působí jako výsměch. Ale spíše co se týká podmínek.

Výhled z Pico Ruivo na Pico Arieiro

Madeira s tříměsíčním miminkem

Od jakého věku smí dítě do letadla? Tak to byla první otázka pro google po skoro devítiměsíčním hladovění bez většího cestování.
Od tří měsíců je to prý pro uši miminka už ok,  a tak jsme vyrazili jen co odbylo těch devadesát dní. Sbalili jsme prsa, dítěti pár hadříků, sobě obvyklé krámy a jelo se.

typické stavení staré Madeiry, roztomilý domeček, co?

to jsou výhledy

taky trochu moře jsme viděli

Let jsme měli naplánovaný s desetihodinovym přestupem v Lisabonu, který jsme si prohlídli na tříhodinové walking tour s lokálním průvodcem. Dítě šlo do Manducy a my si můžeme odškrtnout návštěvu další evropské metropole, které také sbíráme do našeho seznamu challenges.

Výtah v Lisabonu

kopec s hradem starým jen 70 let

Islandské dobrodružství pod stanem

Už nějaký ten čas bojuji s myšlenkou, že jsem tenhle blog ochudila o tak krásnou zemi, jako je Island. A tak jsem se rozhodla, sic pozdě, ale přece, přispět článkem shrnujícím naší červencovou návštěvu této kouzelné země.

útes

Þjóðgarðurinn Snæfellsjökull národní park

Laugavegur

Laugavegur

Když se mě někdo zeptá, kde se mi líbilo v zahraničí nejvíce, co bych doporučila, bez váhání ze sebe chrlím – Jižní Ameriku, asi Ekvádor. Přesto Island nepokulhává ani zas tak daleko, a to tím, že se tady toho dá vidět opravdu dost a za opravdu krátkou chvíli. Celkem jsme tu strávili necelé tři týdny a s půjčeným nejlevnějším autíčkem jsme zvládli objet celý ostrov, včetně severních skoro neosídlených fjordů – kde je to opravdu spíš jen o koukání skrz okýnko auta, než nějakých aktivitách. Všechno stálo za to!

Pico Viejo, vzhůru za sluncem

Vrchol El Teide uzavřen, co naplat. Volíme menšího bráchu Pico Viejo s nadmořskou výškou 3135m. Do kopce začínáme šplhat asi o 1000 výškových metrů níže. To ještě netušíme, co nás všechno čeká. Že se několikrát ztratíme, dává smysl, to bysme prostě nebyli my. Každých pár metrů stojíme před rozhodnutím zda se dát vpravo či vlevo a několikrát z toho se dostaneme do situace, kdy tak nějak šplháme po kamenech/skále v domnění, že se stále držíme cesty.

El Teide

El Teide

Jsem Jakubovi v patách! Skoro...

Krása, jen jestli jdeme správně?!

Úžasný skalní útvary, tady je to ještě pohoda

Úžasný skalní útvary, tady je to ještě pohoda

Přes čajové plantáže až na vrchol Ella Rock

Ella je městečko, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, nacházející se jižně ve středu Srí Lanky. Je říjen, což na převážný části ostrova značí monzunovou sezónu, a tomu také odpovídá nižší počet turistů. Nicméně Ella se překvapivě turisty jen hemžila. Vidět po delší době nějaké Evropany (Jakub: bílé lidi) nám dělalo radost.
Turisté znamenají obchody, restaurace, nabídku všeho možného a trochu i klid v duši že v tom nejsme sami.

Výhled na okolní krajinu

Výhled na okolní krajinu

Oblíbili jsme si tu “restauraci“, stánek s ovocem, naše ubytování, chladnější vzduch. A rozhodli se pro maximum toho, co se zde dá dělat a vidět.

Curd - buvoli mléko s ovocem

Curd – buvoli mléko s ovocem

Stánek s ovocem

Stánek s ovocem

Banany

Banany

Jackfruit

Jackfruit

Velrybí a sloní safari

Moře nás baví… Milujeme cachtání, plavání, poskakování ve vlnách, potápění, surfování i výlety na lodi (teda aspoň já, za předpokladu, že zvládnu svůj žaludek udržet na uzdě). Při potápění jsme viděli takové množství pro nás doposud neznámých ryb a mořských potvor, že by to jednomu mohlo stačit. Ale velryba to je jiná liga.

DSC_0194

Velrybí pozorovací loď

 

Než byli k mání velryby a delfíni, pozorovali jsme alespoň tanker

Než byly k mání velryby a delfíni, pozorovali jsme alespoň tanker

A tak jsme se vydali na výpravu, kde bylo cílem vidět hejna delfínů a množství velryb, hlásící se o naší pozornost a vystavující se nám na odiv. Asi po hodině jízdy lodí konečně slyšíme, jak někdo křičí delfín, delfín. Všichni pasažéři lodi se nahrnuli na jednu stranu a naše zraky se spíš obracely k palubě lodi, která byla až neuvěřitelně vychýlená z vodorovné polohy. Jakub vzal pohotově zrcadlo a začal cvakat jednu fotku za druhou.

Parque National Tierra del Fuego a žebravé lišky

Sice už jsme od března doma, ale stále nam chybí pár příspěvků na sepsání, takže dejme se do toho.

Parque National Tierra del Fuego

Parque National Tierra del Fuego

Ohňová země je největším z jihoamerických ostrovu s rozlohou jen mírně menší než Česká republika. Ostrov je rozpůlen na západní, chilskou stranu a na východní argentinskou. Na té chilské straně jsou osamocené ovčí farmy, minimální infrastruktura a rozlehlé pásy lesů. Oproti tomu východní část je jednou z top trekovacich destinací v Patagonii. Centrem je nejjižnější město na světě Ushuaia (toto tvrzení podle mě není zcela oprávněné, protože na Isla Navarino, chilskem ostrově jižně od Ushuai je Puerto Williams, mnohem menší osada, ale nějací lidé tam bydlí). Ushuaia je u moře, ze severu jí svírají Ohňové Andy a na západě leží Parque National Tierra del Fuego.

Torres del Paine, 130km za 8dní II.

Den pátý: z kempu Grey přes kemp Paine Grande do kempu Italiano, 17,5km, 5h 10min

Dneska jsme si přivstali, abychom včas obsadili místo u stolu v místnosti k vaření určené. Večer byla dost našláplá lidmi, a spousta dalších čekalo před ní, aby si mohli uvařit. Opět naprosto poddimenzované na takovou várku lidí, která v kempu vegetuje. Stihli jsme to, dali si skvělou snídani – chřestovou polévku s 200g nudliček. Já jsem jí při vaření a míchání omylem zvrhla část Jakubovi do klína. Neměl mě za to moc rád. Nevím, zda se zlobil víc kvůli tomu, že jsme přišli o část jídla nebo spíš kvůli tomu, že mu přibyly další skvrny na beztak špinavých kalhotech. (Jakub: kvůli obojemu!)

Torres del Paine, 130km za 8 dní I.

Národní park Torres del Paine je umístěn 112km severně od města Puerto Natales. Od roku 1978 je zapsán na světovém seznamu UNESCO. Od prosince do kvetna je zde trekovací sezóna. Nejpopulárnější část je takzvané „wéčko“, tedy cesta, která připomíná tvar dvojitého vé.

úplně první výhled, co se nám naskytl: věže Torres del Paine

úplně první výhled, co se nám naskytl: věže Torres del Paine

Den první: Alternativní cesta z Portería Laguna Amarga do kempu Serón, cca 20km, 4h 45min.

Fitz Roy a Parque National Los Glacieres

Horský hřeben Fitz Roy se rozprostírá v severní části Parque National Los Glacieres (v jižním cípu tohoto parku najdete ledovec Perito Moreno). Tento park je pod ochranou UNESCO a jediné větší trekování je dovoleno právě okolo Fitz Roye. Celý hřeben se skládá z ostrých zubatých vrcholků (španělsky cerro), které jsou vyhledávané horolezci z celého světa. Nejpopulárnější jsou Cerro Torre (3102m) a Monte Fitz Roy (3402m)

V této části parku je několik bezplatných kempů a vstup je taktéž zdarma. Hned pod parkem leží městečko El Chaltén, které vyrostlo pouze na turismu v posledních dvaceti letech. Díky jeho blízkosti je ale možné podnikat do parku jednodenní výlety na nejoblíbenější místa (což dělá většina).

Fitz Roy

Fitz Roy