Road trip po severu

Severní část Srí Lanky byla ještě donedávna nepřístupná kvůli desítky let trvajícímu válečnému konfliktu mezi armádou a tamilskými tygry, bojujícími za nezávislost regionu.  Většina obyvatel severu hinduisté mluvící tamilsky, původem z Indie. Zbytek ostrova pak mluví jazykem singhala a je povětšinou buddhistický. Stopy války jsou zde ještě velmi znát, jak v infrastruktuře, tak v nespočetném množství rozbořených domů a přítomnosti armády. Turistický ruch se zde teprve začíná rozjíždět.

Čekání na žábu

Čekání na žábu

 

My jsme vyrazili z chrámového města Anuradhapury vlakem do severského městečka Jaffna. Na jízdu vlakem jsme se po místních autobusech opravdu těšili. Vlak měl asi půl hodiny zpoždění, které chtěl strojvedoucí dohnat, a tak letěl jak blázen (tady to znamená 50-60km/h). Vagónky skákali a skákali, až se od mašinky utrhly…(viz video na našem FB). Strojvedoucí asi brzy zjistil, že se mu jede až moc lehce, našel příčinu a vrátil se pro nás.

Arugam Bay – ráj surfařů a setkání se slonem

Pominu-li naprosto příšernou cestu autobusem, trvající 7 hodin, kdy autobus jede průměrnou rychlostí maximálně 30km v hodině, omdléváte ve dvou na sedačce pro jednoho vedrem, vlastního slova neslyšíte přes neutuchající indickou hudbu, musím konstatovat, že přesun do Arugam Bay byl báječný nápad .

Pláž v Arugam Bay

Pláž v Arugam Bay

Trochu pod mrakem, ideální na

Trochu pod mrakem, ideální na surfování

Nikdy nás nebavilo se jen tak válet na pláži a otáčet se jak na rožni, abychom nachytali bronz. Jsme asi divný. Dopoledne jsme to zkusili a byli jsme tak unavení, jak kdybychom zdolali pochod Praha-Prčice. V plánu bylo, půjčit si surf . Dva roky zpátky jsme v Indonésii načerpali cenné zkušenosti, při soukromé lekci surfování. A tak když jsme si půjčovali prkno, cítili jsme se otázkou pracovníka půjčovny, zda víme jak na to, trochu dotčeni. Samozřejmě že víme!

Přes čajové plantáže až na vrchol Ella Rock

Ella je městečko, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, nacházející se jižně ve středu Srí Lanky. Je říjen, což na převážný části ostrova značí monzunovou sezónu, a tomu také odpovídá nižší počet turistů. Nicméně Ella se překvapivě turisty jen hemžila. Vidět po delší době nějaké Evropany (Jakub: bílé lidi) nám dělalo radost.
Turisté znamenají obchody, restaurace, nabídku všeho možného a trochu i klid v duši že v tom nejsme sami.

Výhled na okolní krajinu

Výhled na okolní krajinu

Oblíbili jsme si tu “restauraci“, stánek s ovocem, naše ubytování, chladnější vzduch. A rozhodli se pro maximum toho, co se zde dá dělat a vidět.

Curd - buvoli mléko s ovocem

Curd – buvoli mléko s ovocem

Stánek s ovocem

Stánek s ovocem

Banany

Banany

Jackfruit

Jackfruit

Velrybí a sloní safari

Moře nás baví… Milujeme cachtání, plavání, poskakování ve vlnách, potápění, surfování i výlety na lodi (teda aspoň já, za předpokladu, že zvládnu svůj žaludek udržet na uzdě). Při potápění jsme viděli takové množství pro nás doposud neznámých ryb a mořských potvor, že by to jednomu mohlo stačit. Ale velryba to je jiná liga.

DSC_0194

Velrybí pozorovací loď

 

Než byli k mání velryby a delfíni, pozorovali jsme alespoň tanker

Než byly k mání velryby a delfíni, pozorovali jsme alespoň tanker

A tak jsme se vydali na výpravu, kde bylo cílem vidět hejna delfínů a množství velryb, hlásící se o naší pozornost a vystavující se nám na odiv. Asi po hodině jízdy lodí konečně slyšíme, jak někdo křičí delfín, delfín. Všichni pasažéři lodi se nahrnuli na jednu stranu a naše zraky se spíš obracely k palubě lodi, která byla až neuvěřitelně vychýlená z vodorovné polohy. Jakub vzal pohotově zrcadlo a začal cvakat jednu fotku za druhou.

První seznámení se Srí Lankou

Trochu jiná Asie nás dost překvapila. Přestože jsme dopředu tak nějak věděli, že se tu jí rukama, všude je plno lidí a WC papír je vzácností, stejně jsme nechápavě koukali, když jsme poprvé navštívili typicky místní jídelnu v Colombu.

Kokos nám zajišťuje denní příjem tekutin

Kokos nám zajišťuje denní příjem tekutin

Nevěřícně jsme koukali, co to pan před nás položil. Talíř smotanych ryzovych nudlí jsem poznala, zbytek už mi byl záhadou. Přestože skoro všichni tu umí lépe či hůře anglicky, pán do této skupiny nepatřil. Pantomimou jsem ho požádala o příbor. A hle, našel někde velmi hluboko zavrtanou lžíci. Jídlo bylo v každém případě super, pálivé jen trošku, takže ode mě palec nahoru. A to bylo moje poslední jídlo zde, které jsem jedla příbory. Od této chvíle jsem se stala příborníkem v pojídání pravou rukou. (levou se tu totiž utíká zadek)