Madeira s tříměsíčním miminkem

Od jakého věku smí dítě do letadla? Tak to byla první otázka pro google po skoro devítiměsíčním hladovění bez většího cestování.
Od tří měsíců je to prý pro uši miminka už ok,  a tak jsme vyrazili jen co odbylo těch devadesát dní. Sbalili jsme prsa, dítěti pár hadříků, sobě obvyklé krámy a jelo se.

typické stavení staré Madeiry, roztomilý domeček, co?

to jsou výhledy

taky trochu moře jsme viděli

Let jsme měli naplánovaný s desetihodinovym přestupem v Lisabonu, který jsme si prohlídli na tříhodinové walking tour s lokálním průvodcem. Dítě šlo do Manducy a my si můžeme odškrtnout návštěvu další evropské metropole, které také sbíráme do našeho seznamu challenges.

Výtah v Lisabonu

kopec s hradem starým jen 70 let

Lisabonské uličky

Přistání na Madeiře je zážitek sám o sobě. Vzhledem k tomu, že je ostrov natolik kopcovitý, a není tam kousek roviny, museli vybudovat přistávací dráhu částečně  na sloupech postavených v moři. Doporučuji podívat se na YouTube na přistání letadel na letišti Funchal. Ale pokud se chystáte též na Madeiru, tak zásadně až poté, co vaše letadlo dosedne zadkem na runway, jinak to pro vás může být velmi znervózňující.
Poté, co jsme si užili horskou dráhu nad přistávací dráhou, vydali jsme se půjčeným autem vstříc ubytování. Madeira disponuje krásnými apartmány za pár korun. (v přepočtu asi 600,- za noc)
Jízda autem je dalším zážitkem. Pro mě bylo největší výhrou, že jsem si zapomněla řidičák doma, takže místní silnice, avizovaný sklon na silnici 33%, zařazenou nejčastěji dvojku, parkovací senzory či asistenta rozjezdu do kopce, si užíval naštěstí Jakub.
Krom letiště a jedné náhorní plošiny uprostřed ostrova je zde terén pouze svažitý, a tudíž jsou skoro odevšad luxusní výhledy. Nádhera krajiny mě praštila do očí i v noci, když se jednotlivé kopce rozsvítily. Musí tu pracovat pouze kreativní architekti, snad žádný dům nestojí na rovném povrchu.

dálnice – stavební inženýři se tu vyblbli

A s tím také souviselo pořádání jednodenních výletů. Kočárek, který jsme s sebou vezli sloužil na přespávání na noc a na ozdobu. Zbylou většinu času trávila ta naše mrňavá cestovatelka v nosítku. Nutno však dodat, že ona si to naprosto užívala. Vždycky jsme jí někam odnesli, tam dostala jako první najíst, prohlédla si ten daný přírodní skvost, za kterým jsme se vlekli a pak to zas zalomila v nosítku na cestě zpět.
Madeira je známá svými levádami, což jsou uměle vybudované vodní kanály, které mají zásobovat suchou část ostrova vodou, zavlažovat zemědělcům půdu a osvěžovat dusný teplý vzduch. Na ostrově je to asi hlavní atrakce, po které prahnou veškeří turisté, i včetně těch, co se dokáží celý den opékat u moře. Výlety podél levád jsou různě dlouhé a různě obtížné. Na těch jednoduchých, co prakticky vystoupíte z auta/autobusu a už jste zpět, jsou mraky lidí. Ty obtížnější, a hlavně ty, které nějsou zaneseny jako TOP v průvodci od Lonely planet jsou už mnohem opuštěnější, dá se říci i skoro osamělé. Voda vede většinou v betonovém korytu vyrytém do skály nebo u nějaké pěšinky, ale též ve svahu. Zábradlí je zde nejen psychickou oporou pro ty, co trpí závratěmi – ano, to jsem JÁ, ale také často užitečnou pomůckou, pokud je cesta opravdu velmi úzká. Zda trpí naše miminko závratěmi po mě jsem vypozorovat nestihla, neboť ty strašidelné okamžiky prospala.

1) Leváda Riberio Frio – Portela – vedoucí hlubokým vavřínovým lesem

Leváda Riberio Frio – Portela

Leváda Riberio Frio – Portela

2) Levada Queimadas – Caldeirão Verde – vede po úzkém chodníčku s příkrými útesy a končí úchvatným jezírkem s vodopádem

Caldeirão Verde. Smělo se tam koupat, plavky ale zůstaly v batůžku, protože já raději teplou vodu 🙂

Levada Queimadas – Caldeirão Verde

Levada Queimadas – Caldeirão Verde

Levada Queimadas – Caldeirão Verde

3) Rabacal – Cascata do Risco –  25 Fontes – jedna končí  výhledem na vysoký vodopád a druhá na jezírko 25 pramenů

Rabacal – Cascata do Risco – 25 Fontes
Jezírko 25 pramenů, na to jak je to profláklý, tak to zas taková hitovka nebyla

Rabacal – Cascata do Risco – 25 Fontes

4) Ponta de Sao Lourenco – spíše než leváda, výlet po větrném nechráněném cípu ostrova

Ponta de Sao Lourenco

Ponta de Sao Lourenco,
Mega tu foukalo…

5) Levada Nova a Moinho – vedoucí pod vodopádem, podél srázu, nádherná, opuštěná

Levada Nova a Moinho
a jedna rodinná

Levada Nova a Moinho
Né vždy tam bylo takovéhle krásné a pro psychiku příjemné zábradlí…

Levada Nova a Moinho
Průchod pod vodopádem byl osvěžující

Denně jsme zvládli tak jednu levádu a občas k tomu něco přihodili. Každý jsme za celý pobyt vlezli dvakrát do moře a usoudili, že  Madeira opravdu ke koupání není. (teda kromě dítěte, to nás smělo pozorovat) Prohlédli jsme si hlavní městečko Funchal (kostel Se, kavárnu, promenádu, trh) a také jsme se byli mrknout na letišti na přistávání letadel – ano, opravdu je to tak zajímavé letiště, že se lidé chodí dívat na přistávání jako na atrakci. Dvě letadla to kvůli větru otočila těsně nad runway a odletěla pryč, chudáci pasažéři. Snad ale nejvíce jsme si na Madeiře užili kafíčka. Presso tu seženete za neuvěřitelné jedno euro. Dovolila maximálně dvě denně, aby to moje dítě nesvítilo očima ještě v půlnoci. Zbylé chutě jsem kompenzovala zmrzlinou.

Funchal, kostel Se

Mercado dos Lavradores
vitamínů bylo dostatek…

Tkaničnice, portugalsky espada. Má stříbrně zbarvené tělo dlouhé až dva metry.

Mercado dos Lavradores
Pán porcuje tuňáka

Dalšími výletíky bylo například Curral das Freiras (údolí jeptišek), vesnice ležící hluboko v údolí, ze které jsme vyšplhali na Eira do Serrado a vychutnali si velkolepé výhledy. Navštívili jsme Cabo Girão – nejvyšší útes v Evropě, kde skrz skleněnou podlahu je vidět až mořské pobřeží. Mrkli jsme na vyhlídku Balcones (balkóny), zrovna nám nepřálo počasí, takže nic moc. Odpočali si v botanické zahradě, která je řazena jako jedna z nejkrásnějších na světě a konečně vytáhli na světlo také kočárek. Největším a nejlepším výletem byl přechod mezi dvěma nejvzššíma horama Madeiry – Pico Arieiro a Pico Ruivo, ale o tom bude separé článek.

Curral das Freiras – údolí jeptišek

Curral das Freiras – údolí jeptišek
Ano, odtud jsme vyšli na tuto vyhlídku

Cabo Girão – Když si vzpomenu, že zrovna stojím na skleněné podlaze, jdou na mě mdloby

Cabo Girão a skleněná podlaha

botanická zahrada – tak tohle byla moje vyprošená návštěva jedné z nejhezčích botanických zahrad světa

nějaké to kočárkování v botanické

Camara de Lobos

Za mě cestování s tak malým mimčem super. Ano, pokud dítě pláče, idylka to fakt není. Ale ona byla většinu času vážně zlatá a užila si to s námi. Prostě dovolená s jedním „živým“ batůžkem navíc.
Posted in Moře, Outdoor, Portugalsko.

2 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *