Přes čajové plantáže až na vrchol Ella Rock

Ella je městečko, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, nacházející se jižně ve středu Srí Lanky. Je říjen, což na převážný části ostrova značí monzunovou sezónu, a tomu také odpovídá nižší počet turistů. Nicméně Ella se překvapivě turisty jen hemžila. Vidět po delší době nějaké Evropany (Jakub: bílé lidi) nám dělalo radost.
Turisté znamenají obchody, restaurace, nabídku všeho možného a trochu i klid v duši že v tom nejsme sami.

Výhled na okolní krajinu

Výhled na okolní krajinu

Oblíbili jsme si tu “restauraci“, stánek s ovocem, naše ubytování, chladnější vzduch. A rozhodli se pro maximum toho, co se zde dá dělat a vidět.

Curd - buvoli mléko s ovocem

Curd – buvoli mléko s ovocem

Stánek s ovocem

Stánek s ovocem

Banany

Banany

Jackfruit

Jackfruit

Velrybí a sloní safari

Moře nás baví… Milujeme cachtání, plavání, poskakování ve vlnách, potápění, surfování i výlety na lodi (teda aspoň já, za předpokladu, že zvládnu svůj žaludek udržet na uzdě). Při potápění jsme viděli takové množství pro nás doposud neznámých ryb a mořských potvor, že by to jednomu mohlo stačit. Ale velryba to je jiná liga.

DSC_0194

Velrybí pozorovací loď

 

Než byli k mání velryby a delfíni, pozorovali jsme alespoň tanker

Než byly k mání velryby a delfíni, pozorovali jsme alespoň tanker

A tak jsme se vydali na výpravu, kde bylo cílem vidět hejna delfínů a množství velryb, hlásící se o naší pozornost a vystavující se nám na odiv. Asi po hodině jízdy lodí konečně slyšíme, jak někdo křičí delfín, delfín. Všichni pasažéři lodi se nahrnuli na jednu stranu a naše zraky se spíš obracely k palubě lodi, která byla až neuvěřitelně vychýlená z vodorovné polohy. Jakub vzal pohotově zrcadlo a začal cvakat jednu fotku za druhou.

První seznámení se Srí Lankou

Trochu jiná Asie nás dost překvapila. Přestože jsme dopředu tak nějak věděli, že se tu jí rukama, všude je plno lidí a WC papír je vzácností, stejně jsme nechápavě koukali, když jsme poprvé navštívili typicky místní jídelnu v Colombu.

Kokos nám zajišťuje denní příjem tekutin

Kokos nám zajišťuje denní příjem tekutin

Nevěřícně jsme koukali, co to pan před nás položil. Talíř smotanych ryzovych nudlí jsem poznala, zbytek už mi byl záhadou. Přestože skoro všichni tu umí lépe či hůře anglicky, pán do této skupiny nepatřil. Pantomimou jsem ho požádala o příbor. A hle, našel někde velmi hluboko zavrtanou lžíci. Jídlo bylo v každém případě super, pálivé jen trošku, takže ode mě palec nahoru. A to bylo moje poslední jídlo zde, které jsem jedla příbory. Od této chvíle jsem se stala příborníkem v pojídání pravou rukou. (levou se tu totiž utíká zadek)

Vrcholky českých hor

Další nápad mého dobrodružného muže, který se rozhodl, že ani když musí chodit denně do práce a jeho jediným volným časem jsou víkendy, se nenechá uvěznit ve stereotypu. Zmínil se nenápadně, dokonce se možná ani nezmínil. Dá se prakticky říci, že jsem na to kápla právě ve chvíli, kdy jsme se plahočili do úmorného kopce Králičáku, přesněji řečeno Kralického Sněžníku (1424m n.m.) Dozvěděla jsem se, že za tímto třídenním trekem jsme zvládli druhý vrchol nejvyšších geomorfologických celků ČR a že je jich celkem šestnáct nad 1000 metrů. Načež se mi dostalo odborné přednášky. Časový údaj za který to míníme zvládnout jsem z něj nevyloudila. Ale hodlám si tipnout, že tempo, které nasadil nehodlá jen tak porušit.

Parque National Tierra del Fuego a žebravé lišky

Sice už jsme od března doma, ale stále nam chybí pár příspěvků na sepsání, takže dejme se do toho.

Parque National Tierra del Fuego

Parque National Tierra del Fuego

Ohňová země je největším z jihoamerických ostrovu s rozlohou jen mírně menší než Česká republika. Ostrov je rozpůlen na západní, chilskou stranu a na východní argentinskou. Na té chilské straně jsou osamocené ovčí farmy, minimální infrastruktura a rozlehlé pásy lesů. Oproti tomu východní část je jednou z top trekovacich destinací v Patagonii. Centrem je nejjižnější město na světě Ushuaia (toto tvrzení podle mě není zcela oprávněné, protože na Isla Navarino, chilskem ostrově jižně od Ushuai je Puerto Williams, mnohem menší osada, ale nějací lidé tam bydlí). Ushuaia je u moře, ze severu jí svírají Ohňové Andy a na západě leží Parque National Tierra del Fuego.

Torres del Paine, 130km za 8dní II.

Den pátý: z kempu Grey přes kemp Paine Grande do kempu Italiano, 17,5km, 5h 10min

Dneska jsme si přivstali, abychom včas obsadili místo u stolu v místnosti k vaření určené. Večer byla dost našláplá lidmi, a spousta dalších čekalo před ní, aby si mohli uvařit. Opět naprosto poddimenzované na takovou várku lidí, která v kempu vegetuje. Stihli jsme to, dali si skvělou snídani – chřestovou polévku s 200g nudliček. Já jsem jí při vaření a míchání omylem zvrhla část Jakubovi do klína. Neměl mě za to moc rád. Nevím, zda se zlobil víc kvůli tomu, že jsme přišli o část jídla nebo spíš kvůli tomu, že mu přibyly další skvrny na beztak špinavých kalhotech. (Jakub: kvůli obojemu!)

Torres del Paine, 130km za 8 dní I.

Národní park Torres del Paine je umístěn 112km severně od města Puerto Natales. Od roku 1978 je zapsán na světovém seznamu UNESCO. Od prosince do kvetna je zde trekovací sezóna. Nejpopulárnější část je takzvané „wéčko“, tedy cesta, která připomíná tvar dvojitého vé.

úplně první výhled, co se nám naskytl: věže Torres del Paine

úplně první výhled, co se nám naskytl: věže Torres del Paine

Den první: Alternativní cesta z Portería Laguna Amarga do kempu Serón, cca 20km, 4h 45min.

Fitz Roy a Parque National Los Glacieres

Horský hřeben Fitz Roy se rozprostírá v severní části Parque National Los Glacieres (v jižním cípu tohoto parku najdete ledovec Perito Moreno). Tento park je pod ochranou UNESCO a jediné větší trekování je dovoleno právě okolo Fitz Roye. Celý hřeben se skládá z ostrých zubatých vrcholků (španělsky cerro), které jsou vyhledávané horolezci z celého světa. Nejpopulárnější jsou Cerro Torre (3102m) a Monte Fitz Roy (3402m)

V této části parku je několik bezplatných kempů a vstup je taktéž zdarma. Hned pod parkem leží městečko El Chaltén, které vyrostlo pouze na turismu v posledních dvaceti letech. Díky jeho blízkosti je ale možné podnikat do parku jednodenní výlety na nejoblíbenější místa (což dělá většina).

Fitz Roy

Fitz Roy

Calafate, laguna Nimez a Perito Moreno

Do Calafate jsme přiletěli z Cordoby v půl jedné ráno. Tyto dvě města dělí asi 2500km vzdušnou čarou, a vzhledem k tomu, že cesta autobusem vychází finančně velmi podobně jako let, zvolili jsme proto cestu vzduchem. Calafate je momentálně v plné turistické sezoně, neboť je tu léto. Sluníčko a teplo zní příjemně, přeplněné hostely už jsou horší.

Pár kroků od centra Calafate se nachází kouzelná příroda

Pár kroků od centra Calafate se nachází kouzelná příroda

Na kole po argentinskych vinicich

Cesta do Mendozy měla jasný cíl, a tím cílem nebyly památky nebo přírodní jevy, ale vinice, kterých je tu opravdu hodně, a co víc, jejich víno je vyhlášené. Po ochutnávce v Chile jsme už tak nějak věděli do čeho jdeme. Lépe řečeno, věděli jsme, že červené víno tu zraje pod náporem žhavých slunečních paprsků a je naprosto delikátní.

Červené argentinské víno nám chutná

Červené argentinské víno nám chutná

V blízkém okolí města se to vinnou révou jen hemží. Cestovní agentury z toho těží, každá, kterou jsme potkali, nabízela jednodenní výlet po vinicích. My jsme se rozhodli být nezávislí na jakémkoli pevném programu a uspořádali si výlet po svém. Vinice leží na okraji města Mendoza a dá se sem pohodlně dojet městskou hromadnou dopravou. Koupili jsme si legitku města, nabili na ní kredit a cestu hravě zvládli busem. Autobusová síť je tu trochu chaotická, autobusy jsou barevně odlišené dle toho kudy jedou, každý má navíc své číslo a rozdělují se do skupin. Kudy a jak jet se dá zjistit v turistické kanceláři a na webových stránkách dopravního podniku města Mendoza.