Pastoruri a Laguna 69

Městečko Huaraz je obklopeno horami, ledovcemi, lagunami, scénickou přírodou a s tím jsou spojeny výlety. Po tom, co jsme strávili 4 dny na treku Santa Cruz, jsme se rozhodli dělat už jen jednodenní výlety, a to z jednoho prostého důvodu. Období od listopadu do dubna je low season, to znamená, že skoro pořád prší. I my jsme každý den potkávali déšť a spát neustále v mokru, vybalovat a balit mokrý stan a nosit mokré ponožky nás už přestalo bavit.

Laguna 69

Laguna 69

Laguna 69

Laguna je jedním z největších hitů, který nabízí místní agentury jako jednodenní výlet. Cena za dopravu pod lagunu a zpět se dá u agentury po usmlouvání stáhnout na S35. Pokud jede člověk veřejnou dopravou – minivanem sám za sebe, je úspěch, pokud se dostane na cenu S35/os. My jsme s velkým štěstím celkovou sumu tam a zpět vyhandlovali pro dva za S65.

Laguna leží v pohoří Cordilera Blanca – bílém, nedaleko lagun Llanganuco – Chinancocha a Oroncocha. Minivany veřejné dopravy nejedou z Huarazu k laguně přímo. Nejprve je potřeba chytit colectivo do městečka Yungay (hodina cesty – S10/os.) a z něj poté chytnout colectivo, které jede do Vaquería přes cestu k laguně 69 (hodina a půl cesty – obvykle S15/os., my platili S10/os.)

DSC_0129

Cesta pod lagunou začíná poklidně. Sešli jsme kopeček, přešli jsme řeku přes dřevěný most a pokračovali údolíčkem plným zelené trávy a pasoucích se krav. Dopracovali jsme se do stádia, kdy nám kráva s obrovskýma rohama, stojící přímo na cestě, připadala děsivá jen v momentě, kdy já jsem měla na sobě rudou pláštěnku a připadala si jak pohyblivý červený praporek v aréně na býčí zápasy. Naštěstí pláštěnka býky a krávy z míry nevyváděla a tak nás nechali v poklidu projít. Počasí se nám střídalo jak na apríla. Co chvíli, to déšť, občas sluníčko. Brzo jsme dvakrát přeskočili vinoucí se říčku a cesta začala mírně stoupat. Po levé straně padal ze skály krásný vodopád a my odhadovali, že asi teče z laguny 69. Cesta vzhůru se stala prudší, ale díky zig-zag typu byla stále lehce zdolatelná.

Tahle kráva koukala mile a tak jsme ji zvěčnili pro náš blog

Tahle kráva koukala mile a tak jsme ji zvěčnili pro náš blog

Údolí s kravama

Údolí s kravama

Mírně vzhůru

Mírně vzhůru

Vodopád nalevo o němž jsme si mysleli, že padá z laguny

Vodopád nalevo o němž jsme si mysleli, že padá z laguny

Vrchol s vodopádem už byl na dosah ruky, když začalo opět pršet. Natěšení na lagunu jsme nedbali počasí a do kopce přímo frčeli. O to bylo větší zklamání, když se na vrcholu před námi vynořila planina a další kopec. Rovina se nachází asi hodinu cesty před vrcholem a je možné zde kempovat, pokud teda zrovna není pláň podmáčená. A tak jsme se vydali opět vzhůru a po chvíli sundavali pláštěnky a pak opět nandavali. Po necelé hodině jsme dosáhli cíle. Foukalo, pršelo, padali kroupy a obecně byla děsivá zima. Asi po 15-ti minutách vylezlo sluníčko a po další půl hodinu bylo kouzelně. Laguna svítila blankytně azurovou modří a hory, které jí obklopují, s vrcholky pokrytými ledovcem, dotvářely pohádkový ráz. Cesta vzhůru nám trvala 2,5h. Dolu jsme to seběhli za hodinu a půl. Zpátky do města Huaraz jsme se svezli minibusem jedné agentury, která byla na Laguně 69 s grupou japonců.

Zmrzlí, zmoklí, ale v cíli a se svačinou!

Zmrzlí, zmoklí, ale v cíli a se svačinou!

Čas na blbinky

Čas na blbinky

A trochu pózování

A trochu pózování

Laguna sesenta i nueve

Laguna sesenta y nueve

Ledovec Pastoruri

Dostat se k ledovci bez cestovky je velmi těžko realizovatelné, snad prakticky nemožné, pokud nemáte půjčené své auto. A tak jsme si rezervovali výlet u agentury, která nás tam zavezla. (S30/os.) Potíž je hlavně v tom, že cesta u ledovce končí, nepokračuje k žádnému dalšímu městu, a tak tudy neprojíždí žádné minivany. Ledovec je čistě turistická záležitost. Na druhou stranu je to místo asi 4900 m.n.m vysoko položené a velmi snadno dosažitelné nějakým dopravním prostředkem.

Ledovec Pastoruri

Ledovec Pastoruri

Minivan nás měl vyzednout před agenturou, kde jsme si předešlý den koupili lístky. Bohužel jsme zde strávili 30minut čekáním, než přijel. V podstatě, pokud si koupíte nějakou tour od agentury, dá se předpokládat, že je to samé čekání. Další hodinu jsme pak strávili čekáním ve městě, ani úplně nevím z jakého důvodu. Trochu otrávení jsme to ale přečkali a auto vyrazilo směr ledovec. Nejprve jsme se zastavili u vyvěrající minerální vody, pak u starých kreseb na skále a pak jsme konečně dojeli na parkoviště.

Minerální voda

Minerální voda

Puya Raimondii

Puya Raimondii

K ledovci vedla příjemná dlážděná nebo spíše vybetonovaná cesta. I přestože to bylo asi jen 1,5km do cíle, nabízeli místní peruánci služby koníků, kteří vás vyvezou až nahoru. A nutno říct, že toho mnozí turisté hojně využívali. Hory nám ukázali, jaké je tu zrádné počasí. Během několika minut se změnil déšť v hustou prudkou chumelenici a teplota vzduchu hluboce klesla.

Jak dva tučňáci

Jak dva tučňáci

Drkotajíce zubama a obaleni bundama, pláštěnkama, čepicema, rukavicema a dalším zimním oblečením jsme předběhli všechny ostatní z našeho minivanu a to i přesto, že jsme odcházeli z parkoviště poslední a asi po 20-ti minutách dorazili k ledovci Pastoruri. Pohled na jezero a led se naprosto diametrálně lišil od fotek, které pořídil jeden pár z našeho hostelu o pár dnů dříve. Oni měli sluncem zalitou vodní hladinu s plovoucíma krama, my něco, co vypadalo spíše jak Antarktida.

Ledovec

Ledovec

A jeho kry..

A jeho kry..

Posted in Outdoor, Peru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *