Zmoklí dvounozí oslíci

    Huaraz je andské městečko, nacházející se asi 8 hodin cesty autobusem nad Limou ve výšce kolem 3100m. Ze západu jej lemuje Cordillera Negra a z východu Cordillera Blanca a je to výborný výchozí bod pro řadu treků.

    Velmi populárním je trek údolím Santa Cruz, který normálně trvá čtyři dny, ale lze protáhnout díky různým „side tripům“ (extra výlety mimo danou trasu, většinou na nějaké zajímavé místo, kde se dá i kempovat a pak návrat stejnou cestou). Původně jsme chtěli jít mnohem delší a hlavně náročnější Alpamayo Base kemp trek, ale naštěstí jsme se rozhodli pro tuto variantu.

    Trek údolím Santa Cruz

    Trek údolím Santa Cruz

    Štědrý den jsme strávili poměrně v poklidu v Huarazu, kde jsme nakoupili zásoby jídla a těšili se příjemnému počasí. Trekovací sezóna je to v létě, takže jsme byli rádi, že je zatím pěkně. Večer jsme si potřebné věci sbalili do krosen a nepotřebné do vietnamských tašek, které jsme pro ten účel zakoupili na tržišti. S vidinou několika side tripů, jsme si sbalili jídlo na šest dní. Po cestě není nikde možnost něco dokoupit takže si člověk musí všechno nést sám (Pozn.: resp. abych byl přesný, lze si koupit průvodce a oslíky/muly, to pak člověk nese ledvinku nebo batůžek s trochou vody, necha si stavět stan, vařit a obecně o sebe pečovat. Těchto skupin jsme potkali mnoho a nutni říct, že vás dost irituje, když se vláčíte s 20kg na zádech do kopce, proti vám se nese týpek s ledvinkou a za ním šest naložených soumarů). Později jsem to počítal a spolu se třemi litry vody jsem měl první den na zádech 21kg a Mery odhadem dost přes 15, to už se nenese tak příjemně.

    Trasa treku

    Trasa treku

    DEN 1. Cashapampa – Llamacorral, 5hod,11km, 700m nahoru

    Brzy ráno jsme si vzali colectivo (minibus) do Carazu za 5 solů/osoba a odtud si chytli jiné, které nas odvezlo na začátek treku, do vesničky Cashapampa (2900m) za 10 solů/os. Dohromady jsme jeli asi 2,5hodiny.

    Odtud začíná jasná cesta do údolí řeky Santa Cruz. První 2,5 hodiny jsou do trochu prudšího kopce, další 2,5 hodiny jsou pak jen mírně nahoru. Ze začátku svítí slunce a je polojasno, ale to se rychle zkazí, cestou dvakrát prší a my shazujeme bágly a oblékáme a svlékáme pláštěnky několikrát za sebou. Cesta údolím je moc hezká, řeka je zde silná a jdeme prakticky celou cestu těsně kolem ní. Do tábořiště dojdeme před třetí hodinou. Lammacorral (3600m) je velká zelená louka, kterou protéká Rio Santa. Jsme tu sami. Všechny tábořiště na této trase měli vybudovány suchý záchod – malou místnost se čtyřmi dírami do země, bez dveří a s půlkou střechy. Dobře, že jsme tu sami. Místa pro stany jsou obehnána nízkou kamenou zídkou, snad aby všude se pasoucí skot, koně a oslíci neznečťovali travnaté kempovací plochy, tak jako to činí všude v okolí. Tato strategie úspěšná není. Vybíráme místo, zbavujeme se exkrementů a v přestávkách mezi deštěm vaříme večeři. Tma je tu zhruba od sedmi do půl šesté ráno, do sedmi tedy musíme být najezení, umytí a ve stanu.

    Začátek treku, údolí Santa Cruz

    Začátek treku, údolí Santa Cruz

    Bágly jsou těžké

    Bágly jsou těžké

    Odpolední mraky

    Odpolední mraky

    Tábořiště pro první den

    Tábořiště pro první den



    DEN 2. Llamacorral – Alpamayo Base Camp, 6,5hod, 13km, 750m nahoru

    Na treku vstáváme vždy za úsvitu ale uvaření, umytí nádobí, ranní očista a sbalení věci a stanů nám zatím zabírá 2 hodiny, takže trekovat začínáme obvykle až v půl osmé.

    Ráno začne hned po našem probuzení pršet, ale je to jen slabá přeháňka, ve které zvládneme udělat snídani. Obvyklá trasa druhého dne vede do tábořiště Taullipampa (4250m), ale my se rozhodneme pro mírně náročnější alternativu a to side trip do základního tábora pod Alpamayo (+-4340m). Trasa pokračuje podobným velmi mírným stoupáním nahoru jako předchozí den. Mijíme vyschlé jezero Ichiccocha, které, kdyby nebylo na mapě, ani nevím, že zde někdy bylo a následně pak poměrně velkou lagunu Jatuncocha. Nejde se nám moc dobře, batohy jsou těžké a bolí nás z nich záda na ramena. Jak později zjistíme, neneseme je asi úplně optimálně, posuneme bederní pás výše a je to lepší.

    Vyrážíme

    Vyrážíme

    Přes velkou, rovnou a suchou pláň se nám nešlo moc dobře

    Přes velkou, rovnou a suchou pláň se nám nešlo moc dobře

    Před pár lety byl v údolí obrovský sesuv půdy a tohle je důsledek

    Před pár lety byl v údolí obrovský sesuv půdy a tohle je důsledek

    Před pár lety byl v údolí obrovský sesuv půdy a tohle je důsledek

    Před pár lety byl v údolí obrovský sesuv půdy a tohle je důsledek

    Zhruba po čtyřech hodinách dorazíme na rozcestí Quishuar. Poprvé přejdeme řeku Santa Cruz a dáme se doleva, kde cesta začíná velmi prudkou zigzag cestou stoupat vzhůru do základního tábora. Všude kolem nás se tyčí šestitisícoví velikáni. Před druhou hodinu dojdeme do tábořiště, postavíme stan a já se vydám sám a bez batohu ještě kousek výše, podívat se na lagunu Arhueycocha. Během 15 minut se spustí solidní déšť a tak se bohužel těsně pred koncem musím otočit a vrátit se rychle nazpátek a i tak mám komplet mokrou bundu. Večeři pak dělám v pláštěnce a prší a prší až do tří hodin do rána.

    Stoupáme do Alpamayo base campu

    Stoupáme do Alpamayo base campu


    DEN 3. Alpamayo Base Camp – Paria, 19km, 9hod, 550m nahoru, 1000m dolu

    S rozedněním jsme se probudili do jasného počasí a konečně jsme mohli dobře spatřit všechny ty úžasně špičaté vrcholky, které vystupují kolem údolí. Vydrží to ale jen hodinu, pak se zase přiženou mraky. Stan je mokrý zvenku z deště, a protože jsme ho museli mít přes noc zavřený, tak i zevnitř z kondezace. Máme už mokré i spacáky a vybrané oblečení. I tak všechno musíme sbalit do batohů.

    Ranní viditelnost

    Ranní viditelnost

    Nevado Artesoraju 6025m

    Nevado Artesoraju 6025m

    Původně jsem myslel, že bude třeba opět slézt úplně dolu na rozcestí a vystoupat jinou cestou na původní tábořiště druhého dne Tullipampa, ale těsně před prudkým klesáním jde cesta doleva, víceméně po vrstevnici až do tábora, kde jsme asi za 1,5hod. Odtud začíná stoupání do nejvyššího bodu cesty, průsmyku Punta Union ve výšce 4760m. Cesta je prudká ale postupně se nám otevírá moc hezký výhled do údolí Santa Cruz, které pod průsmykem končí. Škoda mraků, které opět zakrývají většinu hor. Cestou si dáváme oběd s krásným výhledem na Nevado Taulliraju (5830m) – nebo aspoň jeho část, a na modravou lagunu Taullicocha, která je hned pod ním. Tento vrchol pokrývá velmi aktivní ledovec s ledopádem, kdy je možné vidět, jak se úlomky ledu odtrhávájí a řítí do laguny. My jsme slyšeli praskání, ale nespatřili jsme za dobu našeho oběda nic padat.

    Pohled k tábořišti Taullipampa od Alpamayo base campu

    Pohled k tábořišti Taullipampa od Alpamayo base campu

    Stoupáme směrem k Punta Union pasu

    Stoupáme směrem k Punta Union pasu

    Oběd nad jezerem Taullicocha

    Oběd nad jezerem Taullicocha

    Punta Union pass, nejvyšší bod našeho treku

    Punta Union pass, nejvyšší bod našeho treku

    Mery v průsmyku

    Mery v průsmyku

    Těsné poté co projdeme průsmykem se zatáhne obloha, a tak pospícháme prudce dolů po kamenech, kde by nebylo hezké jít za mokra. Bohužel to nestihneme a po chvilce začíná silné krupobití, které štípe tak, že musíme zastavit a nastavit mu záda. Brzy přejde v déšť a tak pokračujeme, opatrně a teď už velmi pomalu dolů. Chtěli jsme stanovat někde blíž, ale neviděli jsme nic moc vhodného, pár míst na stan se cestou najde, ale kvůli dešti bylo všechno velmi podmáčené.

    Za prakticky neustálého deště dojdeme až do tábořiště Paria (3850m), kde na chvilku pršet přestane, čehož využíváme pro stavbu stanu a později večer během druhé dešťové přestávky i úspěšně uděláme večeři. Toto je první místo, kde nestanujeme sami, je zde i jeden Kanaďan, který pracuje rok v džungli v Peru a na dovolenou na Vánoce se rozhodl trochu trekovat.

    DEN 4. Paria – Vaqueria, 4,5hod, 13km, 550m dolu, 400m nahoru

    Ráno zase prší, takže chvili čekáme ve stanu, abysme ho pak mohli sbalit. Ne, že by to byl takový rozdíl, mokrý je tak jako tak. Z tábořiště se cesta vine mírně dolu a za nějaké 3 hodiny dorazíme do místní osady Hauripampa. Kromě hor kolem již krajina ztrácí svojí působivost a je to zde poznamenané lidskou činnosti. Těsně za vesnicí je třeba zahnout vpravo, sejít k řece a zahájit ne moc příjemný výstup do Vaqueria (3750m). Je zde někde prudká cesta pro pěší, ale nenacházíme ji, takže šlapeme po prašné cestě pro auta, která má minimální sklon a jednotlivé zákruty jsou opravdu ale opravdu daleko od sebe. Za další dvě hodiny od Hauripampy konečně dorazíme do cíle naší cesty, do osady Vaqueria. Je to spíše průjezdní bod než vesnice, pouze pár domů, bůhví kolik obydlených a malý obchůdek pro vyhládlé a žíznivé turisty. Naštěstí je tu zrovna minivan, který přivezl korejskou skupinu vyvoněných a vystylovaných turistů, kteří vyrážejí s naloženými mulami na cestu. Minivan se vrací do Huarazu a za 20solů nás i s Kanaďanem vezme nazpátek. Cesta trvá něco přes 4 hodiny.

    Všechno je podmáčené a stále prší

    Všechno je podmáčené a stále prší

Posted in Outdoor, Peru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *